Kulturní zpravodajství článek - Státní ceny dostali Edgar Dutka a Pavla Lidmilová

Státní ceny se letos udělují pojedenácté v novodobé historii. V roce 1995 opětné zavedení tohoto ocenění inicioval ministr kultury Pavel Tigrid. Po jeho smrti v srpnu roku 2003 mu při udílení státních cen tehdejší ministr Pavel Dostál věnoval minutu ticha. Dnešní slavnost se obešla bez jakékoli vzpomínky na Dostála zesnulého před třemi měsíci.

Čtyřiašedesátiletý spisovatel, scenárista, režisér a dramaturg animovaných filmů Edgar Dutka prošel několik zaměstnání, rok žil v Austrálii a v roce 1971 absolvoval katedru scenáristiky a dramaturgie FAMU v Praze. Od roku 1974 působil ve Studiu Jiřího Trnky a studiu Bratři v triku. Je autorem nebo spoluautorem scénářů k více než 40 animovaným filmům, z nichž mnohé získaly mezinárodní uznání. Od počátku 90. let učí na FAMU.

Protagonistkou příběhu, za který byl oceněn, je nezvykle zvíře, fena Bojana, která přemítá o smyslu života a možnosti či nepravděpodobnosti posmrtného bytí. Bojana si do australské buše, kde se román odehrává, přinesla bolestné soucítění s rodinou českých emigrantů, ve které a pro kterou žije.

Dutka se ve své tvorbě věnuje křehkým mezilidským vztahům, které vždy souvisejí s morálními zvraty chaotického 20. století.

Třiasedmdesátiletá překladatelka a vědecká pracovnice Pavla Lidmilová překládá beletrii a literárněhistorická díla z portugalštiny - jak vlastní portugalskou literaturu, tak i literaturu brazilskou a africké literatury portugalského jazyka.

Vystudovala španělštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala jako redaktorka v Československém rozhlasu, v letech 1962 až 1992 byla odbornou pracovnicí Československé akademie věd, působila v Kabinetu pro moderní filologii a v Ústavu pro českou a světovou literaturu.

Podle poroty se volba tlumočených titulů Pavly Lidmilové vyznačuje mimořádným smyslem pro dominantní jevy současné literatury, které jsou do české kultury uváděny nejednou dříve, než se staly světoznámé. Z portugalské literatury to platí zvláště o poezii Fernanda Pessoy, kterou Pavla Lidmilová překládala ve spolupráci s Josefem Hiršalem od roku 1968, ale také o prózách Mária de Sá-Carneira, Fernanda Namory, Urbana Tavarese Rodiguese, Josého Cardosa Pirese a dalších.

Texty zmíněných autorů prezentují podle poroty široký rejstřík literárních žánrů, což klade adekvátně vysoké nároky na zdatnost překladatele. Za šíření portugalské kultury v zahraničí dostala Pavla Lidmilová portugalské státní vyznamenání.