Kulturní zpravodajství článek - Šimotová, Suchý a Richard Novák dostali ceny od ministra

Programem, ve kterém byli v krátkých medailonech představeni i další nominovaní, provázela herečka Petra Špalková. Česká televize uvede záznam večera v pátek.

Ceny se letos udělují potřetí. Provázejí je debaty o tom, zda je vhodné zveřejňovat nominované. Zejména uvedení nominací na cenu za celoživotní dílo je podle některých lidí z oboru i členů porot pro neúspěšné kandidáty nedůstojné. Ceny jsou spojeny s odměnou 100.000 korun.

Ceny za divadlo se dnes oproti původnímu plánu udílely jako poslední, protože Jiří Suchý měl večer v Semaforu premiéru své nové hry. Přímo na pódium přišel tedy rovnou z divadla v kostýmu faráře Macháčka. Novák ocenil, že porota nezanedbala "provinční" Brno. Šimotová z pódia poděkovala svým nominovaným "souputníkům a přátelům" za jejich vykonané dílo a řekla, že cítí křivdu za to, že oceněn nakonec může být vždy jen jeden.

V oblasti výtvarného umění se porota rozhodla pro Šimotovou před výtvarníkem Stanislavem Kolíbalem a malířem a grafikem Daliborem Chatrným. Šimotová, která za rok oslaví 80. narozeniny, patří více jak 40 let k nejvýznamnějším osobnostem současného českého výtvarného umění, její dílo je uznáváno i mezinárodně.

Ještě v 60. letech se zabývala i krajinou, definitivně se ale přiklonila k figuře. V 70. letech opustila klasickou malířskou techniku, přešla k instalacím a prostorovým realizacím. Pracuje s textilem i papírem, který prořezává, muchlá, drásá a tvaruje. Vznikají tak křehké papírové sochy - obtisky tváře, dlaní, chodidel i celého těla a závěsné reliéfy, které se skládají z mnoha vrstev průsvitného nebo karbonového papíru.

V oblasti divadla se porota rozhodovala mezi Suchým, loutkářským a činoherním režisérem Josefem Kroftou a režisérem Ladislavem Smočkem, spjatým zejména s Činoherním klubem.

Čtyřiasedmdesátiletý herec, zpěvák, režisér a výtvarník Jiří Suchý bývá řazen mezi nejvýraznější osobnosti kulturní scény posledních desetiletí. V roce 1959 otevřel s Jiřím Šlitrem divadlo Semafor. Za deset let vytvořili celkem 21 inscenací, v nichž rozvinuli podněty Osvobozeného divadla a světové muzikálové tvorby do svébytného tvaru autorského divadla malých forem.

V letech 1956 až 1991 se podílel na vzniku zhruba tisíce písní, je rovněž autorem více než 300 textů ke Šlitrovým písním. Po Šlitrově smrti v roce 1969 pokračoval Suchý v tvorbě pro Semafor se skladatelem Ferdinandem Havlíkem, od první poloviny 70. let spolupracuje s Jitkou Molavcovou.

Hudební porota se ve finále rozhodovala mezi Richardem Novákem, sopranistkou Gabrielou Beňačkovou a skladatelem a profesorem JAMU Aloisem Piňosem. Dlouholetý sólista brněnské Janáčkovy opery, čtyřiasedmdesátiletý Novák, ztvárnil na 150 rolí, zpíval ve 3000 představení, má za sebou bohatou koncertní činnost i trvalou spolupráci s filharmoniemi, s nimiž jako sólista projel celou Evropu či Japonsko a Argentinu.

Pořídil mnoho nahrávek pro rozhlas i televizi, nahrál několik CD. Ze světového repertoáru zpíval role celého basového repertoáru. Rozsáhlá je Novákova činnost koncertní. Je nositelem mnoha ocenění, mimo jiné Ceny Thálie ze celoživotní mistrovství.