Kulturní zpravodajství článek - Jakub a jeho pán ožili po třiceti letech v Divadle Bez zábradlí

Mezi diváky v hledišti usedl i prezident Václav Klaus.Inscenace byla poprvé uvedena v roce 1975 v režii Ivana Rajmonta v Činoherním klubu v Ústí nad Labem, kde měla během 14 let 223 repríz. V roce 1993 ji v obnovené premiéře uvedlo Divadlo Bez zábradlí. Jeho šéf Karel Heřmánek před nynějšími zkouškami dlouho odmítal, že by šlo o návrat do stejné řeky. Už proto, že od ústecké premiéry se změnilo hodně v nich i kolem nich. Je zvědav na reakce diváků. Když hráli v Ústí, věděli, kdy se bude tleskat. Po revoluci 1989 byly reakce jiné. A tak bude hlediště lakmusovým papírkem, který ukáže, kde se společnost nachází.

"Naštěstí Kunderova hra je věčně aktuální a její protagonisté nejsou věkově určeni. Dostali jsme tak s Jirkou Bartoškou ojedinělou, fatální příležitost projít s postavami Jakuba a Pána všechny etapy našeho hereckého života," dodal Heřmánek.

Novou inscenaci stejně jako tehdy nastudoval režisér Ivan Rajmont. Další role ztvárnili například Veronika Freimanová, Petr Pospíchal, Dana Morávková, Zdeněk Žák a Josef Carda.

Jakub a jeho pán je setkáním dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběhem o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putováním za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky. Kundera napsal, že má tento svůj text bez výhrad rád. Napsal ho v roce 1971 už v emigraci pro svou intimní potěchu a možná s mlhavou myšlenkou, že by mohl být jednou hrán v nějakém českém divadle pod vypůjčeným jménem. V 70. letech ho zaštítil Evald Schorm.

Podle Kundery šlo o "nejkřiklavější případ mystifikací, diktovaných dobou, a paradoxů československých sedmdesátých let". Schorm, sám pronásledovaný režisér, podepsal dramatizaci, kterou napsal člověk, jenž byl ještě více v nemilosti. Kundera přeložil hru do francouzštiny pro pařížské divadlo Mathurin, které ji uvedlo v roce 1981. Následovaly premiéry v Ženevě, Bostonu, Los Angeles, New Yorku, Stockholmu, Bruselu, Římě, Janově, San Sebestiánu, v Mexiku, Brazílii i v Austrálii.

V 90. letech na ústeckou inscenaci navázala například Městská divadla pražská, Národní divadlo Brno, Karlovy Vary, Olomouc, Most, Plzeň, Pardubice, pražské Divadlo pod Palmovkou a Liberec.