Kulturní zpravodajství článek - Zakladatel Divadla Za branou oslavil 84. narozeniny

Na jevišti spolu s jubilantem usedli Kraus s Tomášovou, v zaplněném hledišti zatleskali i ukázkám z tvorby této scény například Jiří Zahajský, Jiří Klem, Jitka Smutná, Jan Kačer, Josef Balvín, Luba Skořepová, Milena Dvorská a režisérka Helena Glancová.

Divadlo Za branou, zřízené od 1. září 1965, působilo v suterénním sále paláce Adria v Praze, který střední velikostí odpovídal požadavku, aby si "herci a diváci viděli do očí". "Chtěli jsme dělat něco dobrého v malém, chod velké scény nás neuspokojoval," ozřejmil Kraus vznik nového divadla.

Zahajovacím představením byla právě v den narozenin tehdy čtyřiačtyřicetiletého Krejči Ghelderodeova němohra Maškary z Ostende, uvedená společně s Topolovou novinkou Kočka na kolejích. Vzniklo tu 15 her, z nichž jedenáct nastudoval Krejča. Úspěch měly ve stovkách repríz doma i v desítce evropských zemí.

Divadlo Za branou bylo tehdy nejprogresivnější domácí scénou, která však dvakrát nedobrovolně ukončila svoji činnost. Poprvé při "normalizaci" v roce 1972 z politických důvodů. Podruhé jako obnovená scéna v polovině 90. let, kdy zanikla z "hospodářských důvodů" následkem systémových změn, jimiž ministerstvo kultury snížilo počet příspěvkových organizací.

Občanské sdružení provozovalo od ledna 1995 Divadlo Za branou III. Krejča ovšem tehdy řekl, že nejde o pokračovatele. Nepodařilo se totiž nalézt ani takovou transformaci, která by nezasáhla samu podstatu umělecko-pracovních principů, s nimiž jeho scéna stojí a padá. Premiérou a zároveň derniérou Goldoniho komedie Letní byt v režii Víta Vencla soubor 16. listopadu 1995 zanikl definitivně.

Krejča, který jako herec ztvárnil desítky divadelních a filmových rolí, byl ještě v 70. letech režisérem Divadla S. K. Neumanna v Libni, poté už směl pracovat jen v zahraničí. Byl ředitelem Městského divadla v Düsseldorfu a jako host připravil řadu inscenací i ve Francii, Belgii, Itálii, Švédsku a Finsku. V roce 1996 byl znovu angažován do Národního divadla v Praze, kde se uvedl Goethovým Faustem. V roce 1998 dostal medaili Za zásluhy, v roce 2001 cenu Thálie za celoživotní mistrovství. O rok později mu Akademie múzických umění udělila čestný doktorát.