Kulturní zpravodajství článek - Rockové kapely na zábavách nemají o publikum nouzi

"Udivuje mě, že chodí pořád noví a noví mladí lidé, kteří tu hudbu nemohou znát z médií. Rádia a televize ji nehrají," řekl hudební publicista Petr Korál.

"Po republice jsou každý víkend možná až stovky tancovaček," konstatoval Korál; podobný je podle jeho odhadu i počet kapel, které na nich hrají. "Některé mají zejména ve svém regionu tak dobré jméno, že pořadatelé mají jistotu plného sálu," uvedl.

Rockové taneční zábavy jsou přitom výhradně českou specialitou, jejíž obdobu podle Korála nelze najít nikde jinde na světě. Neuchytily se ani na Slovensku nebo v Bavorsku, kam je české kapely chtěly vyvézt v minulé dekádě.

"Jít se někam na čtyři hodiny bavit do venkovského sálu s bigbítem a pivem je specifický český fenomén," míní Korál. Zatímco o vystoupení "tancovačkových" kapel mívají posluchači velký zájem, prodej jejich alb často tak úspěšný nebývá. Jednou z výjimek je třeba Brutus, který nedávno vydal svou už osmou desku.

Historie českých zábavových kapel se začala psát za "normalizace" počátkem 70. let, kdy komunistický režim uskutečnil velké tažení proti rockové hudbě. "Zanikly kluby a spousta rockových kapel neměla kde hrát. Logicky se stáhly na venkov," vysvětlil Korál.

Zájem o rockové zábavy trval i v 80. letech, pouze po roce 1989 nakrátko poklesl. "Po revoluci měli lidé zájem o nové možnosti, které se jim otevřely, ale na tancovačky se rychle vrátili," uvedl Korál. "Na venkově stejně přes týden nemají kam jít, takže v pátek nebo sobotu zajdou na zábavu," prohlásil.

Zábavové kapely nejprve hrály obvykle pouze převzaté písně z repertoáru skupin jako Black Sabbath, Deep Purple nebo Uriah Heep. Později začaly i s vlastní tvorbou; ta ovšem podle Korála ani dnes nebývá vždy kvalitní. Spojením hardrocku a heavymetalu vykrystalizovala specifická česká kombinace, jež často může být poslouchatelná pouze s obtížemi.

Příkladem kvalitní autorské tvorby jsou podle Korála naopak právě písně Brutusu nebo Odyssey. Mnoho kapel zase hraje revival slavných souborů jako Kiss nebo Judas Priest; u písní méně známých zahraničních skupin často volí české překlady.

Muzikanti zábavových kapel se hudbou obvykle neživí. "V drtivé většině chodí přes týden do zaměstnání, v nichž bývají úspěšní; často to jsou doktoři nebo inženýři," uvedl Korál. Přesto podle jeho názoru často jde o velmi dobré hudebníky. "V tancovačkových vodách své nové členy často loví profesionální kapely. Začínali zde mnozí dnes respektovaní instrumentalisté a zpěváci, například Bohouš Josef nebo Dan Bárta," připomněl Korál.

Kouzlu hraní na venkovských zábavách podle něj dokonce propadly i některé "hvězdy první ligy" české popmusic, jen to prý nikdy nepřiznají. Nedodržují totiž pravidlo několika bloků o pěti skladbách oddělených dvacetiminutovou pauzou; přesto se návštěvníkům dostane přídělu čtyř až pěti hodin hudby. "Dělají to tak, že si přivezou předkapelu a třeba i 'pokapelu', ale lidi na ně chodí jako na klasickou tancovačku," dodal Korál.