Kulturní zpravodajství článek - Michaela Cunninghama inspirují chmurné chvíle

Hodiny, elegantně vytříbené dílko z roku 1998, je inspirováno tvorbou vrcholné představitelky literárního modernismu Virginie Woolfové a podobně jako její román Paní Dallowayová se soustřeďuje na jediný den v životě. Tématem je čas, blažený i ten nešťastný, který nezadržitelně prchá a přibližuje člověka konci.Cunninghama v Hodinách uhranul způsob vidění a psaní Woolfové, vedeného "zevnitř postavy", a přesně vystihujícího takzvané ženské vnímání, v němž smyslové a intuitivní prvky často hrají určující roli. Woolfová byla pro něj i "rockovou hvězdou", protože když ji v patnácti letech četl poprvé, napadlo ho, že "s jazykem dělá téměř totéž, co Jimi Hendrix s kytarou".Stejně jako druhé klíčové Cunninghamovo dílo Domov na konci světa se i Hodiny točí kolem témat izolace a nejistoty, což autor v rozhovorech vysvětlil tím, že ho štěstí až tak moc nezajímá, neboť "barevné fotky si vystačí samy, zatímco naši pozornost si zasluhují chmurné chvíle". V obou prózách též užívá modernistické metody více hlasů. Postavy se tu bouří proti svazujícímu životu konvencí a nad vším se vznáší krutý přízrak smrti, respektive AIDS. Za román Hodiny získal literární Pulitzerovu cenu.Michael Cunningham se narodil roku 1952 do slušně situované rodiny v Cincinnati ve státě Ohio. Když mu bylo deset, přesídlili do Kalifornie, kde Michael vyrostl na rebelii a rokenrolu. Na Stanfordově univerzitě studoval angličtinu a pohrával si s myšlenkou, že se stane malířem. Ale nakonec se zapsal do kurzů tvůrčího psaní.V roce 1984 mu vyšel román nazvaný Zlaté státy (Golden States). V té době dělal barmana a kniha neměla valný ohlas. Poté několik let cestoval, pracoval jako číšník, často se zamilovával a vyrážel, kam ho srdce táhlo: do Nebrasky s jistou ženou, pak do Řecka s jistým mužem... A po celou dobu psal své průlomové dílo, román Domov na konci světa (A Home at the end of the World).V roce 1988 se rozhodl ukázat svému partnerovi Kenu Corbettovi, jak těžký je úděl spisovatele, a jednu kapitolu románu poslal do magazínu The New Yorker s tím, že mu ji stejně vrátí. Povídku s názvem Bílý anděl však redakce přijala a otištěná způsobila senzaci. Bílý anděl se roku 1989 probojoval do slovutné Antologie nejlepších amerických povídek a Domov na konci světa o rok později zaznamenal nadšené recenze.V roce 1995 vyšel třetí román Maso a krev (Flesh and Blood), téměř pětisetstránková rodinná sága. V tomto dvougeneračním imigrantském příběhu autor vzdává čest novému druhu rodiny: "Myslím, že o postnukleární rodinu ... se zajímám proto, že jsem homosexuál, který zažil epidemii AIDS, a každý samozřejmě píše o tom, co zná... Viděl jsem mnoho věcí, z nichž nejpodstatnější je fakt, že se mnohé nebiologické rodiny semkly tak, jako by to rodiny biologické ani nedokázaly."

Cunninghamovy romány vyrůstají z drsné reality současnosti, kdy se nikdy nerozvedený manželský pár vychovávající své v řádném termínu počaté děti stává téměř výjimkou. Jeho hrdinové se podle něj "pokoušejí přetvořit něco, co se vyvíjelo přes 1000 let". Snaží se definovat novou rodinu, která jim bude připadat pevnější a skutečnější než jejich původní rodiny, které se roztříštily. Podle Cunninghama je navíc "každá rodina, každá stabilní jednotka zdrojem bezpečí i zoufalství; je to něco, z čeho se radujete a odkud s křikem utíkáte".I Domov na konci světa má svoji filmovou verzi z roku 2004. Natočil ji Michael Meyer a v hlavních rolích se objevují Colin Farrel a Sissy Spaceková. A ve svém nejnovějším díle s názvem Vzorové dny (2005) udělal Cunningham pro Walta Whitmana totéž, co v Hodinách pro Virginii Woolfovou. Jedná se o tři novely, odehrávají se v různých obdobích, které spojuje Whitmanova poezie.Cunninghamovo dílo představuje výzvu všem zastáncům konzervativních názorů jak v USA, tak jinde ve světě. V ČR dosud vyšly tři knihy tohoto autora: Hodiny, Domov na konci světa a Vzorové dny.