Kulturní zpravodajství článek - Obecní dům připomíná sochaře Quida Kociana

Stejně jako významní autoři František Bílek, Ladislav Šaloun nebo Bohuslav Kafka zajímal se i Kocian o psychologii moderního člověka, o temné stránky povahy a nejvnitřnější hnutí lidské duše.

Výstava představí vedle novodobých odlitků Kocianových plastik i unikátní dokumentární materiály z jeho pozůstalosti, uvedli dnes pořadatelé na tiskové konferenci.

Kocian absolvoval v roce 1893 sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v Podkrkonoší, poté nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru Celdy Kloučka. Po třech letech přestoupil k Josefu Václavu Myslbekovi na Akademii výtvarných umění, s nímž se však kvůli svému úspěchu nepohodl.

Po ukončení studií si zřídil vlastní sochařský ateliér. V roce 1901 vytvořil jednu ze svých nejznámějších soch, Mrtvého Abela. Socha měla velký ohlas u kritiky a byla prvním z řady Kocianových vypjatě symbolicky laděných děl.

Plastiky vznikající v následujícím desetiletí jsou poznamenány melancholií, která je příznačná pro umění přelomu století, ale je i svědectvím sochařova vlastního tíživého pocitu smutku a marnosti. Jeho práce Život je boj, Nemocná duše, Úděl umělce či Jidáš tlumočí osobní traumata i pocity viny a osamocení člověka, míní kurátoři.

Návštěva Paříže v roce 1904 a setkání s francouzskými sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem významně ovlivnily jeho další tvorbu. V roce 1906 přijal Kocian místo profesora na škole v Hořicích a definitivně opustil Prahu. Na hořické škole působil nepřetržitě až do své smrti roku 1928.