Kulturní zpravodajství článek - Potlesk diváků je pro Rösnera největším oceněním

BURIED DREAMS: V Sanitce jste hral roli nafoukaneho ambiciozniho lekare, byla to mensi role, vzpominate? Setkal jste se zde s E. Hudeckovou - Trejtnarovou a J. Hanzlikem! Odpověď: Ano, samozřejmě, vzpomínám. Byla to jedna z mých prvních spoluprací v ČT. A musím přiznat, že byla docela příjemná.

Michal Hnyk: Dobrý den p.Rösner, byly někdy momenty, kdy jste si ať už Vaší herecké kariéře nebo i ve Vašem osobním životě řekl "dost!,...všechno jinak?" Odpověď: Budete se divit, ale takhle dramaticky jsem si to (možná naštěstí) nikdy říct nemusel. Měl jsem štěstí na zajímavé a inspirativní partnery, kolegy, režiséry a příležitosti.

Carnal Forge: Nevzpominam si uz na tv inscenaci pro deti, kde jste hral roli tatinka (prisneho), jehoz dite se svoji partou pecuji o holcicku, ktera je nejak handicapovana, nepamatuje te se na nazev teto inscenace asi z 80. let? Odpověď: Bohužel si nevzpomínám, ale mám takový dojem, že mou partnerkou byla Jana Preissová.

NO LOVE LOST: Proc si Vas casto vybirali jako "zapornaka" do roli? Mluvil jste pokud vim o tom v CT v 90. letech! Odpověď: Je to asi logické podle toho jak vypadám. Naštěstí jsem nebyl obsazován do rolí kladných inženýrů a princů, ale spíš do zlých králů a gestapáků.

Heartwork: Bezvadne jste daboval soudce Bordonara v italskem serialu La Piovra (Chobotnice), jak na toto vzpominate? Odpověď: Zajímavá práce, vždycky, když dabujete někoho, kdo má nějaké tajemství, je to inspirativní i pro vás. Nedělal jsem na všech dílech seriálu, většinou se dělal tak jeden až dva díly denně.

EMBODIMENT: Nevzpominam si uz na tv inscencaci, kde jste hral roli nezdarneho syna a omlouval jste se sve matce, ze "promin mami, ziju spatne"? Odpověď: Tak na to si vůbec nevzpomínám. Sám se někdy divím, kolik toho člověk za svůj život už udělal. Zrovna teď jsem byl nucen z jistých důvodů sumarizovat svou uměleckou činnost (mimo divadelní) a uvědomil jsem si, že jsem účinkoval ve spoustě filmů a televizních inscenací, o kterých dnes už nejsem schopen říct už ani slovo.

XRADIM J. STECHOVSKYX(t): Ze zivota pubescentky byla dosti zajimavy pocin - jak se Vam hralo po boku Ivany Chylkove a i mene znamych hercu? V roli hraneho filmu, jste vydiral Jiriho Bartosku, sedela Vam treba tato role? Jak jste se citil pri dabovani ve Vcelce maje? A malo znamy je dabing herce K. Strassbuergera v prvnim dilu Kamarada do deste, jaka to byla prace? Odpověď: S Ivanou Chýlkovou se hraje vždycky dobře, je to velmi otevřená partnerka a poctivá herečka. Navíc i pohledná žena. A už to samo o sobě je velkou inspirací. Nevím, přesně, který film máte na mysli (s Bartoškou), ale pokud se s Jiřím setkáme, myslím, že si dost rozumíme. Včelka Mája byla moje největší dabingová role. Byl to dlouhý seriál, který jsme dělali skoro dva roky. A na svého Hopa vzpomínám s láskou. Léta mě děti na ulici zdravily "Hopsá, Hope!".

Kristepane, na dabing Strassbuergera si už vůbec nevzpomínám. Ale jestli mám něco uvést, k předabovávání cizinců v českých filmech, je to zřejmě nutné a pochopitelné. Mě vždycky učili moji učitelé dabingu, že to tomu herci nesmíte pokazit.

MILI: Zmiňujete v diskuzi záporné role, je role kterou by jste nechtěl ztvárnit, tak řečeno ani za nic? Odpověď: Nikdy bych nedaboval pornofilmy.

Tomáš Venus (venus@odp.cz): Věříte, že se naši stvořitelé dají o sobě brzy vědět? Co myslíte , jsou naše těla pouhé oděvy našich duší a my herci nebo spíš hráči hry zvané svět? Odpověď: Doufám, že se toho dožiju. Člověk je zvídavá duše a automaticky se pídí po tom, odkud se život na této planetě vzal. Spíš bych se přikláněl k té druhé verzi - spíše hráči hry zvané svět.

CICATRIX - VOICE OF P.U. III: Pamatuji se, ze jste v 90. letech namluvil komentar k dokumentu o "justicnich" procesech v ceskem komunismu 50. let (o vrazednem prokuratorovi Urvalkovi), vzpominate si nejak na padesata leta, tedy pozdni, vzhledem k Vasemu veku? Odpověď: Narodil jsem se v roce 1951, ale záhy se dění v těchto letech projevilo i v naší rodině. Můj otec například musel v roce 1953 odejít z postu šéfrežiséra opavského divadla osidlovat pohraničí. Takže velmi brzy jsem pochopil, že něco není v pořádku. Ale o událostech procesů a křivd v padesátých letech jsem se samozřejmě dozvěděl až později - když jsem bral rozum. Od své matky.

MANOS: Bylo ve Vasem zivote filmovem, divadelnim, televiznim vice zapornych roli? Vadi Vam, ze jste nejakou roli hral - v normalizacni dobe? Daboval jste Doznani - reformni komunisticky francouzsky film? Odpověď: Herci jsou námezdní síly a pracují tedy v každém systému, ostatně jako každý občan státu. Z toho logicky vyplývá, že pracovali i v normalizační době. Jako každý občan. Nemyslím si, že bych se měl nějak stydět, že jsem v normalizačních dobách pracoval. Ostatně jako každý občan. Ano, daboval jsem Doznání, ale neodvažuji se tvrdit, že je to reformní komunistický francouzský film.

Ota: Ktery politik ma v soucasne dobe vasi duveru? Odpověď: Těžko vám budu říkat nějaká jména. Sám vyznávám profesionalismus a myslím, že hlavní touhou, a tedy úkolem politika je sloužit tomuto státu. Nikoliv se hloupě zviditelňovat a prosazovat "jásismus". Ale musím říct, že ačkoli nejsem volič sociální demokracie, měl jsem možnost setkat se osobně s předsedou parlamentu Zaorálkem a dovolím si tvrdit, že je to velmi moudrý muž.

rosie: Hergot, Borisi, teď jsem se podíval na vaše datum narození a už taky nejste zrovna mladík! Už se to na vás nějak projevuje? Odpověď: Každé ráno se snažím namlouvat, že ne. Mám naštěstí tolik práce, že si to možná ani neuvědomuji. Dalo by se říct, možná, že jsem skoro workoholik. Takže až se to projeví, bude možná už pozdě, ale zároveň bude možná už klid.

Martin: Jak dlouho jiz vychovavate nove herecke generace a jake to bylo, kdyz jste prvne stanul pred svymi zaky? Kdo z nich je dnes jiz medialne znamy? Odpověď: Na DAMU učím již patnáct let. To znamená čtyři běhy, neboť výuka je čtyřletá. Tréma, se kterou člověk poprvé předstoupí před dospělé lidi, kteří mají touhu stát se herci, je srovnatelná s trémou, když herec poprvé vystoupí na profesionální scénu. Nebo ještě lépe: když já jsem poprvé stanul na jevišti Národního divadla s tím hrozným vědomím, kdo všechno na těch místech stál přede mnou. Nemám rád výraz mediálně známý, spíš preferuji když se o někom řekne, že je dobrý herec nebo herečka. Ale chcete-li jména, za všechny budu jmenovat například Vandu Hybnerovou, letošní nositelku Thálie. Ale je jich samozřejmě víc.

Amálie: Natáčejí se vůbec ještě rozhlasové inscenace? Mám takový dojem, že se tento žánr skoro z éteru vytratil... Není to škoda?Odpověď: Začnu koncem vaší otázky - nejenže je to škoda, ale je to hřích. Samozřejmě se natáčejí dál, ale v daleko menším množství. Zřejmě proto, že dneska "frčí" něco jiného. Ale život se odehrává v kruzích a já doufám, že se toho ještě dožiji až po tom kruhu potom budeme stoupat vzhůru.

mistr: Těšíte se na MS v hokeji? Co si myslíte o filmu Mistři? Odpověď: Film Mistři jsem ještě neviděl. Přece jen mám kolem dvaceti představení měsíčně, takže toho času je opravdu velmi málo. Na hokej se těším, vždycky mistrovství světa sleduji.

baby: Viděl jste oscarový film Million Dollar Baby? Zasloužil si sošku? Váš názor? Odpověď: Bohužel jsem ho neviděl, ale slyšel jsem o něm úžasné věci - zvlášť od "mladé" generace.

Michelin: Máte na kontě dost hereckých cen. Jste dobrý herec? Odpověď: Co na to říct? Drahý Micheline, asi byste se měl (nebo měla) zeptat někoho jiného. Snažím se poctivě plnit to, co mi říkali moji učitelé. To znamená sdělovat z jeviště nějakou pravdu (nebo lež) a toužit po souznění s divákem. Už Hamlet řekl: "Náš není výsledek, náš je jen záměr smělý." Záměr mám velký.

chatař: Co zrovna děláte, když nechatujte? Odpověď: Když jsem si tuhle otázku přečetl, tak jsem marně přemýšlel, co dělám, když nejsem na chatě. Pak mi došlo, že chat je něco úplně jiného. Takže: zkouším, hraju, učím, zkouším, hraju, učím, zkouším, hraju, učím, zkouším, hraju, učím, zkouším, hraju, učím, zkouším, hraju, učím.

Xmen: Jste vic herec nebo reziser? Odpověď: Samozřejmě herec. Režisér jen příležitostně a spíš z přetlaku. A když je mi tato práce nabídnuta. Režie je podle mého názoru nejtěžší disciplína v procesu, kterému se říká divadlo. Je to velká odpovědnost.

Honzik: Přibližte trochu neznalému, o čem je Škola pomluv, ve které hrajete ve Stavovském divadle. díky Odpověď: O čem je Škola pomluv? O tom, jak je nebezpečné cokoli neuváženě vypustit do světa jako zaručenou informaci a neumět se vyrovnat s důsledky, které to s sebou nese. Navíc ještě v komediální formě.

olinka: Jak se vám hraje s Davidem Prachařem v Cyranovi? Odpověď: Velmi dobře. David je silný partner a takové mám rád. Dialog je souboj, kdy jeden zdánlivě prohrává, aby vzápětí mohl zaútočit. A nechávat se porážet a být porážen je přece vzrušující.

jituš: Kdy bude mít premiéru Pygmalion? Odpověď: 23. června ve Stavovském divadle, hrajeme od sedmi.

Koumes: Ohledne filmu, kde jste "vydiral" Macika (Bartosku). Myslim, ze slo o krimi film Muz na drate. Tam jste ho nevydiral, ale akorat mu volal jako anonym, aby vratil penize, co sebral zlodeji sporitelny. Odpověď: Ano, děkuji.

Johana: Jakou máte paměť na texty rolí? Musíte se dřít nebo to jde samo? Existuje nějaký recept jak si paměť vylepšit? Odpověď: Nevím, jestli existuje nějaký recept. Asi ne. Zřejmě to musí být člověku geneticky dáno. Většinou s texty nemám valné problémy. Když opravdu musím (třeba narychlo), jsem schopen se naučit desetistránkový dialog za pár hodin. Většinou v noci.

pitkin: Jakou aktuální divadelní roli máte nejraději? Odpověď: Aktuálně hraji tři krásné role ve třech různých divadlech. Ve Stavovském Harpagona, Na Palmovce Cyrana a v ABC Fredericka. Takže všechny tři.

Zdenka: Už jsem vás dlouho neviděla na TV obrazovce, kde se schováváte ;-)? Odpověď: Zeptejte se těch, kteří o tom rozhodují. I herectví podléhá módě, zřejmě nejsem v současné době ten módní typ.

Vilhart: Jak vzpomínáte na dabování "Zelené svině", jak jste prý kdysi nazval Hopa ze seriálu Včelka Mája? Přijde Vám lehčí dabovat animované postavy než hrané? Odpověď: Jak kdy. Samozřejmě dabování hraného filmu je asi odpovědnější. Už jenom proto, že pohyby úst jsou vidět a každý asynchron je velkou chybou. Ale co se týká námahy nebo lépe řečeno vnitřní pravdy, nelze o rozdílech možná ani mluvit.

Sandro: Koho jste hrál v seriálu Zlá krev a jak vzpomínáte na tento seriál? Odpověď: Abych řekl pravdu, nevzpomínám si, co byla Zlá krev. Pomožte mi trochu.

Elden: Ve filmu Chobotnice z II. patra jste byl s panem Kanyzou v batyskafu. V jakém moři jste se potápěli a do jaké největší hloubky jste se v batyskafu ponořili? Nebo to byl jen trik? Odpověď: Samozřejmě, že to byl jen trik. To, co bylo pod vodou, bylo v trikovém studiu, a to, co bylo na hladině, se točilo někde v Německu.

Borghausen: Perfektně natočen byl třídílný seriál I ve smrti sami, ta atmosféra a vůbec vše okolo působilo tak, že z toho i teď jde hrůza. Váš šturmanführer Prall byl též hrůzostrašný. Jak se natáčelo rozbíjení skleniček o hlavu pana Guangela (Švehlík)? Odpověď: Nevím, jestli smím prozrazovat taje filmové techniky, ale dobře. Skleničky byly speciálně vyrobené z takové zvláštní hmoty, která vypadá jako sklo. Je to tzv. filmové sklo, známe to například z Limonádového Joea, kde Josef Hlinomaz tu skleničku dokonce jedl. Ale i přesto, že to vlastně nebolí, když se to točí pětkrát nebo šestkrát, může to být nebezpečné. Ale já jsem celkem ohleduplný herec, takže se mi podařilo Lojzovi neublížit.

Fayen: V 1. dile serialu Dobrodruzstvi kriminalistiky jste hral Vidocqa. Vedel jste nebo jste si zjistil informace o jeho skutecnem zivote jeste pred natacenim? Jak se Vam postava hrala a jak se Vam tocilo se zahranicnimi herci, napr. Vasim protivnikem Vallierem (Heinzem Schornagem)? Odpověď: Samozřejmě, když mě Antonín Moskalyk obsadil do této role, zjišťoval jsem si podrobnosti o jeho životě. Už jenom proto, že byly velmi dobrodružné, skoro až neuvěřitelné. Herec, který je opravdu profesionál, může bez obav stát před kamerou se svým kolegou z kteréhokoli státu a měl by si s ním rozumět. Tak tomu bylo i v tomto případě.

Vorel: Hledal jste inspiraci při hraní Harpagona u Vašich předchůdců, např. u pana Filipovského nebo de Funese nebo jste ji zahrál úplně po svém? Odpověď: Přijďte se podívat a uvidíte, že je to samozřejmě úplně o něčem jiném. Už jenom proto, že například pan Filipovský tuto roli hrál tuším, že před skoro padesáti lety. Je jiná doba, jiné souvislosti a já jsem přece úplně jiný člověk než byl on. Oba ty výkony, které jmenujete byly samozřejmě inspirativní, ale to ještě vůbec neznamená, že by člověk něco kopíroval nebo se snažil je nějak napodobovat.

Nils: Jak se Vám hrál Matyáš ve Stříbrné paruce? Odpověď: Je to krásná role. Mně hodně říkající, sám se tak trochu považuji za kočovníka už jen proto, že jsem se svojí matkou (herečkou) prošel mnoha štacemi tohoto státu. A bylo pro mě i velkou ctí tuto roli hrát, protože předlohu napsal pan Branald, kterého mám tu čest osobně znát a kterého si nesmírně vážím.

Korda: Chtěl byste žít život Casanovy? Ve filmu Divoká srdce byl Váš výkon skvělý, zejména těsně před smrtí jste byl namaskován velmi věrohodně. Odpověď: Snad ani nechtěl, protože ten život musel být velmi paranoidní. I když na druhou stranu je vzrušující se na tak tenkém ledě pohybovat. Co se týče té masky, trvala přes tři hodiny a nebylo to nic příjemného nosit ji celý den na obličeji. Maskér, který ji dělal, patřil v té době mezi přední maskéry v tomto státě a dal si opravdu velmi záležet. S láskyplnou péči se mě po celou dobu natáčení staral.

Martin: Cim jste chtel byt puvodne v mladi a co Vas privedlo k herectvi? Kdo byli Vasi ucitele na DAMU? Odpověď: Narodil jsem se skoro v divadle, takže asi je celkem logické, že jsem se tím hercem nakonec stal. Neboť i moji prarodiče už byli herci. K divadlu mě přivedla, i když vlastně o tom nechtěla ani slyšet, moje matka. Byla zřejmě mým prvním učitelem herectví. A potom na DAMU v tom vynikajícím způsobem pokračovali paní Fabianová a pan Voska.

Martin: Poodhalite nam trochu Vase soukromi? Zenaty, svobodny, deti, zvirata, zaliby..? Odpověď: Ženatý už 32 let, žena - profesorka němčiny a angličtiny na gymnáziu, dcera - 28 let, kočka perská červená - 13 let. Záliby: kutilství všeho druhu, šití, šoférování, vinohrad na jižní Moravě.

Matej: Myslíte, že jste přísný kantor?Odpověď: Ano, jsou chvíle, kdy jsem i přísný. Někdy se o to dokonce záměrně snažím. Vzpomínám si, že jsme si vždycky jako studenti vážili právě těch přísných. Mirek: Je pro herce i dneska Národní divadlo pořád tou "Zlatou kapličkou" nebo to berete jako normální angažmá?

Cryptax: Nestýská se Vám tak trochu o práci pro děti? ...nebo něco připravujete? Odpověď: Máte-li na mysli různé pohádky, které občas v rádiu točím (ale už jich zdaleka není tolik), tak se mi po ní stýská. Dětský divák je upřímný a dá okamžitě bez skrupulí najevo, co si o vás myslí. Je to velká škola pro herce. Mohu se pochlubit, že zrovna včera jsem v Mostě natáčel do připravované pohádky roli zlého Fechta, takže budu vlastně v této pohádce účinkovat, i když jen ve zvukové podobě.

MILI: Jak vzpomínáte na dobu strávenou v Liberci a vracíte se tam rád? Odpověď: Jak může člověk nevzpomínat na své první angažmá, na krásné role, které měl možnost tam odehrát, na to, že se mu tam narodila dcera, na kterou smí být patřičně hrdý? Občas se tam vracím, samozřejmě jen sporadicky a většinou při příležitosti účinkování svých studentů, kteří tam tu a tam přijdou do angažmá.

Martin: Po kom jste "zdedil" satnu a zidli v Narodnim divadle? Bohumil Bezouska svymi historkami postavil ND svebytny pomnik... Mate take nejakou "legendarni" historku k usmevnemu pouceni? Odpověď: Abych se přiznal, nevím, po kom sedím. Národní divadlo je přestavěné. Ale ono stačí, že se člověk pohybuje v prostorách, kde se pohybovali například pan Štěpánek, Höger, Rašilov, paní Medřická, pan Kemr, atd. atd.

Arpád: Sportujete nebo jakým způsobem si udržujete fyzickou kondici, některá vystoupení jsou dle mého názoru docela náročná? Odpověď: Ano, máte pravdu, většina vystoupení je docela náročná. Dokonce jsem kdysi četl jistou studii, v níž byla práce tanečníka - tedy dvouhodinové představení - přirovnávána k osmihodinové pracovní době fyzicky těžce pracujícího člověka. Mám dobrý základ z mládí, poměrně intenzivně jsem sportoval, i když ne na nějak vysoké úrovni. Dělal jsem kanoistiku, judo, basketbal a několik let jsem závodně tancoval, což je vlastně velmi náročný sport.

MILI: Odkud čerpáte životní energii? Odpověď: Ze všeho, co tu životní energii poskytuje. Velmi často i ze svých studentů. Nebo když se v práci daří. A samozřejmě nejvíc z intenzivního spánku, i když jen několikahodinového.

Alex: ..jaký vůz v současné době řídíte a co si myslíte o českých řidičích?Odpověď: Nissan Primera. Tak jako ještě dlouho "de facto" nebudeme v Evropské unii, tak stejně dlouho nebudeme dobří řidiči. Naše agresivita je vyhlášená. Mohu to potvrdit - denně jezdím přes Nuselský most.

Martin: Vetsina hercu byva na neco poverciva. A co Vy? Odpověď: Ano, většina herců bývá pověrčivá. Pramení to zřejmě z toho, že to povolání je vlastně jakási tajuplná smlouva s čímsi nadpřirozeným, nepochopitelným, pro některé i nepřijatelným. Já mám například takovou obscesi, že když ráno odcházím, nikdy se nevrátím, i kdybych měl zapomenout veledůležitou věc pro tento den. Herci jsou ritualisti a mají i své předpremiérové rituály, které někdy opakují před každým představením. I já takový mám, ale samozřejmě ho prozrazovat nebudu. Z pověrčivosti.

Tomas: Dobrý den, máte nějakého vysněného hereckého kolegu nebo kolegyni? Odpověď: Ano, člověk má mít sny, ale myslím, že si nemá malovat budoucnost v jasných konturách. Měl by pouze chtít a zároveň vše dělat pro to, aby taková podle jeho představ opravdu byla. Každý kolega nebo kolegyně, kteří jsou inspirativní, člověka obohacují. Často se stává, že ten, o kterém si to nejmíň myslíme, je právě ten nejdůležitější pro náš život, chcete-li, pro naši tvůrčí práci.

Huňa: Máte nějaké vysněné nebo i konkrétní místo na zemi kam by jste se rád podíval, nebo kam se rád vracíte? Odpověď: Rád bych se podíval na Nový Zéland, ale zřejmě až v příštím životě.

mrňous: Kterého ocenění Vaší práce si vážíte nejvíce? Odpověď: Když do hlediště Národního divadla přijde 800 diváků, kteří na konci představení provádějí ten nádherný rituál tím, že tleskají, a dokonce někdy se občas ozvou souhlasné výkřiky a jiné hlučné projevy, je to pro mě to největší ocenění. Samozřejmě ocenění, která jsem v tomto roce dostal (máte-li je na mysli), jsou příjemná, ale hlavně ohromně zavazující.

Dana: Dobrý deň, pamätáte sa na svoju prvú hru na doskách Národního divadla? Aký ste mal pocit zo svojho výkonu potom? Bol ste so sebou spokojný? ďakujem Odpověď: Úplně poprvé jsem na jeviště Národního divadla vstoupil v dobách svých studií, když jsem statoval v Othelovi. Bylo to už před třiceti lety. A stát vedle pana Högera, Marvana, Lukavského, Hrušínského bylo pro mě tak neuvěřitelné, že si vlastně vzpomínám jen na jakýsi pocit blaha a zvláštního druhu odpovědnosti, který jsem do té doby nepoznal. Mluvit o nějaké spokojenosti sama se sebou? Nemůže být ani řeči. Jestliže člověk začne být spokojen sám se sebou, zemřel.

Mína: Obstává "česká" herecká škola v porovnání s tou řekněme světovou? Odpověď: Myslím si, že rozhodně. Herci "Slovani", tedy Poláci, Rusové a my jsou, dovolím si tvrdit, jedni z nejlepších na světě. A jen díky jazykové bariéře o nich svět neví a ještě zřejmě dlouho vědět nebude.

Martin: Za vyraz "medialni" se Vam velice rad omlouvam: bal jsem se spise, ze by Vam delalo problem jmenovat dobre zaky, nebot jak znamo, clovek nechce nikomu ublizit a tak je velmi tezke nekoho takto subjektivne hodnotit. Dekuji za to, jak jste mi na otazku odpovedel. Odpovite mi i na predchozi zvidavou otazku, ci alespon jeji cast: "Po kom jste prevzal stafetu" v satne Narodniho divadla?" Odpověď: Převzít štafetu znamená uběhnout svůj úsek pokud možno tak, abych nezkazil předchozí výkon a pokud možno, je-li to v mých silách, výkon kolegy posunul výše. Tím, že jsem v Národním divadle, jsem samozřejmě tuto štafetu převzal, po již zmíněných velikánech českého herectví. A teď běžím. Snažím se jim to nekazit, protože vím, že s kopule ND se na mě jejich duše dívají, neboť se tam vznášejí. Až uběhnu svůj úsek, doufám, že ten štafetový kolík předám některému ze svých žáků.

MILI: Z čeho jste měl v poslední době skutečně upřímnou radost? Odpověď: Mám-li být úplně konkrétní, v neděli se odehrálo představení, které jsem měl tu čest režírovat. Hráli jsme na zájezdě v Českých Budějovicích. To představení hrají čtyři mladí herci plus pan profesor - vynikající překladatel Shakespeara - Martin Hilský. Sál byl plný, lidé byli nadšeni a dokonce někteří z nich po konci přicházeli a ptali se, kdy zase přijedeme. Už jenom to, že v tom představení účinkují někteří moji bývalí nedávní žáci a byli takto hodnoceni mě naplnilo velkou hrdostí a přesvědčením, že to snad děláme správně. **** Všem děkuji, že se mnou strávili hodinu svého drahocenného času. Bylo velmi příjemné odpovídat na zasvěcené otázky. Jsem velmi rád, že se tato debata nezvrhla v to, čemu se dnes říká "Být IN". Zdravím a přeju hodně štěstí.

Misa: Ahoj Borisi, zdravim z NY a chtela bych se zeptat, zda pripravujes neco noveho ve Viole. Misa Odpověď: Míšo, zdravím, těším se na setkání. Ve Viole nic nového nebude (aspoň v mém případě). Ale nové představení dvou mých bývalých studentů je vynikající.