Kulturní zpravodajství článek - Komunisté zacházeli s vězeňkyněmi stejně tvrdě jako s muži

Publikaci vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a oficiálně pokřtěna bude dnes v nakladatelství Academia.Komunistický režim ve věznicích nedělal rozdíly mezi mužem a ženou. Podle dobových svědectví ale byla situace žen v některých ohledech horší. Vinu na tom měly často dozorkyně."Právě jen žena ví, na kterém místě je ta druhá nejvíce zranitelná, ví jak jí připravit duševní utrpení, vyhmátne její nejbolestivější místa. Muži nejsou tak záludní, ani nápadití," vzpomíná na dobu ve vězení Albína Palkosková.Podle Bursíka považovalo totalitní Československo vězeňství za součást represivního režimu, navíc nikdy neuznalo pojem politický vězeň. Komunistická ideologie se odrážela i v každodenním životě ve věznicích. Po celodenní tvrdé práci, tak museli odsouzení absolvovat politická školení, která byla součástí "mravně politické převýchovy vězňů." Řada vězňů také těžce snášela, že nesměli praktikovat svou víru.Další z bývalých vězeňkyň, Dagmar Šimková, která na začátku 50. let prošla třemi věznicemi, popisuje v knize otřesné životní podmínky v komunistických žalářích na začátku 50. let, ke kterým také patřil neustálý hlad. "Měli jsme málo vody, pili jsme vodu ze záchodu. Často jsme dostávali poloshnilé brambory, ty nám sypaly do umyvadel, v nichž jsme se myli," líčí situaci Šimková.Stejně špatné byly podmínky i ve zdravotnictví. Ženy musely tvrdě pracovat, ale zdravotní péče o ně byla absolutně nedostatečná. Chyběli lékaři, léky a hlavně vůle řádně se o vězně starat.Ženy se situaci snažily čelit stejně jako další političtí vězňové. Tajně se učily cizí jazyky, pořádaly přednášky, v některých věznicích se jim podařilo vytvořit divadelní soubory.