Kulturní zpravodajství článek - Dienstbier: Od změn po sametové revoluci se očekávalo více

"Přece jenom se očekávalo víc od těch změn zejména v tom smyslu, že tady byly nějaké morální hodnoty Pražského jara nebo Charty 77 a ty byly odplaveny honbou za penězi," posteskl si bývalý šéf diplomacie. Dnes se podle něj diskutuje jen o HDP, a ne o tom, co vytváří identitu národa, tedy především o kultuře v nejširším slova smyslu. "To jsou věci, které se dnes na rozdíl od HDP nepěstují," dodal.Téměř osmdesátiletý Šedivý hned v úvodu odlehčil atmosféru, když řekl, že zůstanou při úvodním slovu s Dienstbierem sedět, protože spolu už za komunistického režimu seděli. Svou poslední knihu začíná Šedivý vzpomínkami na společné začátky na ministerstvu zahraničí, kde dělal ministrovi Dienstbierovi poradce. Jejich prvním velkým úkolem byl odsun sovětských vojsk a zrušení Varšavské smlouvy, což byla československá iniciativa.Maďaři podle Dienstbiera byli pro hned, ale Poláci věděli, že sovětská vojska ze své země nedostanou dříve, než třistapadesátitisícová armáda Sovětského svazu opustí bývalou NDR. "Rusové dávali jasně najevo, že dokud nebudou doma vojáci z NDR, tak nebude žádná dohoda s Polskem o nepřítomnosti vojáků," uvedl.Odsun sovětských vojsk ze zemí Varšavské smlouvy šel ale podle Dienstbiera rychleji, než se předpokládalo. Československo totiž v červnu 1991 převzalo předsednictví paktu a pak už šlo vše ráz na ráz. "Všechny jsme překvapovali, jak jsme to dojednávali. Takže jsme 1. července 1991 podepisovali ukončení Varšavské smlouvy a pytlíček s razítkem jsme už nikomu nepředávali," vzpomínal.Začátky v čele československé diplomacie a její transformace ale přece jen tak jednoduché nebyly. Během krátké doby z ministerstva podle Dienstbiera odešla polovina zaměstnanců, mezi nimi 168 špionů. Mnozí zaměstnanci odešli sami, protože cítili příležitost vydělávat peníze, ale bylo i hodně takových, které zahraniční politika zajímala. Přicházeli noví lidé, někteří byli skvělí, jiní se předvedli jako hrabivci, vzpomínal exministr.Šedivý ministerstvo už v roce 1990 opustil a stal se velvyslancem v Paříži. Československo reprezentoval také v Belgii a Lucembursku, u NATO a nakonec, než odešel do penze, ve Švýcarsku. ČTK dnes řekl, že má připraveny do tisku vzpomínky i na tyto diplomatické mise.