Kulturní zpravodajství článek - Geniální filmař Welles nikdy nepřekročil stín svého debutu

"Lidé by se měli pokřižovat, když vysloví jeho jméno," řekla jednou Marlene Dietrichová. Z mladého génia, jenž svým debutem rozmetal dosavadní filmové postupy, se stal zavalitý chlapík, který se protloukal životem pomocí reklam na doutníky a moderování. Překročené rozpočty svých filmů financoval hereckými rolemi. A celý život nesl na zádech břímě vynikajícího debutu. Dveře k němu mu otevřela rozhlasová inscenace 30. října 1938.Toho dne si Američané pustili rádio a zjistili, že jejich zemi napadli Marťané. V dramatických vstupech reportéři líčili průběh invaze. Vypukla panika: lidé brali útokem obchody, zamykali se s rodinami ve svých domech, matky s dětmi prchaly do lesů. Ve skutečnosti šlo o rozhlasovou inscenaci sci-fi románu H. G. Wellse Válka světů, které dal Welles podobu mystifikačního zpravodajství.Byl z toho skandál. Mladému tvůrci přinesl nevídanou smlouvu s menším hollywoodským studiem RKO. V létě roku 1940 za šest týdnů v tajuplné izolaci vytvořil dílo, které dnes filmoví historici rozebírají záběr po záběru. Fiktivní rekonstrukci života mocného tiskového magnáta s názvem Občan Kane, sestavenou z výpovědí jeho blízkých.V nelítostném obraze člověka od dětství nasměrovaného na život vlivného muže, jemuž démonická vůle, síla a sebeláska v konfliktu s vnitřní mučivou prázdnotou nakonec rozbije srdce, se poznal americký boháč William Randolph Hearst. Snažil se uvedení filmu zmařit. Nepovedlo se, snímek získal Oscara za scénář a stal se i námětem poštovní známky v USA.V Kaneovi jako by Welles nahlížel sám do sebe, do skrytých nejistot tvůrce, který dětství i mládí strávil na výsluní prominentní rodiny v Kenoshi ve státě Wisconsin. Jeho otec byl továrník a vynálezce karbidové lampy Richard Head Welles, matka klavírní virtuoska a půvabná sufražetka Beatrice Wellesová. Malý Orson od pěti let čile kouzlil pod dohledem slavného iluzionisty Houdiniho, hrál loutkové divadlo, na klavír a maloval.V deseti letech vytvořil v divadle vlastní úpravu Stevensonova Dr. Jekylla a pana Hydea. V šestnácti odjel do irského Dublinu, kde redigoval a ilustroval sebrané spisy Shakespeara. Též podnikl cestu do Maroka a Španělska, kde zápasil s býkem v aréně. Ve dvaceti se vrátil do USA a v Harlemu nastudoval Macbetha, ovlivněného haitskými rituály vúdú."Je to nejkrásnější elektrický vláček, jaký kdy dali na hraní malému chlapci," prohlásil, když poprvé vstoupil do hollywoodských ateliérů. Nedlouho po premiéře Občana Kanea odjel do Brazílie zdokumentovat životní podmínky brazilských obyvatel chudinských městských čtvrtí. Natočený materiál však v RKO vzbudil takovou nevoli, že Wellesovi zrušili smlouvu.Natočil pár dalších filmů, například s filmovou bohyní Ritou Hayworthovou Dámu ze Šanghaje (1947). Tehdy byla jeho ženou, ale ve filmu ji přinutil rezavé kučery ostříhat nakrátko a obarvit na blond. Krátce po natáčení se rozešli. Ve filmu promítal na plátno velmi zvětšené obrazy exotických rybek v akváriu, a tak z nich udělal děsivé obludy a vytvořil fantaskní atmosféru.Během 50. let pracoval na bizarní a nikdy nedokončené adaptaci Dona Quijota. Natočil adaptaci Kafkova Procesu (1963). Hrál v anglické parodii na bondovky Casino Royale (1967) a v adaptaci Hellerova románu Hlava 22. Projevil velkou vášeň pro používání falešných nosů a dalších rekvizit. Trénoval kouzelnické triky pro případ, že by jeho filmová kariéra vzala rychlý konec."Nenávidím televizi. Nenávidím ji stejně jako buráky. Ale nemůžu se donutit je přestat jíst." Wellesův náruživý vztah k jídlu byl dobře známý: "Lékař mi řekl, abych přestal pořádat soukromé večeře pro čtyři. Pokud tam nebudou alespoň tři další lidé." Na konci života vážil 160 kilogramů.Orson Welles zemřel 10. října 1985 a jeho popel je pohřben ve staré studni pokryté květinami na pozemku vysloužilého toreadora ve španělské Malaze. Zbylo po něm čtrnáct nedokončených filmů.