Kulturní zpravodajství článek - Tlustá, líná a věčně hladová oranžová koule - to je Garfield

Jistě někde ve vesmíru existují i milé a přátelské kočky, které večer vyskočí svému dvounožci na klín a tam spokojeně předou a hřejí. Od Garfielda ale podobné chování nikdo nemůže očekávat, leda by měl v rukou pekáč s lasagněmi. Právě tahle italská pochoutka je totiž kocourovým nejoblíbenějším jídlem. Však si také jeho nebohý pán Jon Arbuckle v jednom příběhu posteskl: "Chtěl jsem kočku, šel jsem do zverimexu a co mi dali? Lasagne s kožichem a tesáky..."

Kreslíř Jim Davis si za vzor pro své příběhy vzal kočky, které jako dítě zažil na rodinné farmě. Jméno pro hrdinu (a prý i některé vlastnosti) si vypůjčil od svého dědečka. Je otázkou, v čem byl autorův dědeček Garfieldovi vzorem - snad zálibou v jídle a spánku, méně pravděpodobné už je, že lezl po stromech nebo visíval za drápy na síti na dveřích. Garfield totiž s oblibou dělá věci, ze kterých jeho pánovi Jonovi v lepším případě stoupá tlak.Kupříkladu sežere, na co přijde, nová pohovka neodolá jeho drápům víc než pár minut a na kocourovo koupání si Jon vždy raději připraví helmu, obvazy a kysličník. Nesmíme zapomenout ani na kocourův vztah k Odiemu. Občas sice jdou Jonovi svorně na nervy, mnohem častější jsou ale situace, kdy Garfield psíka napálí, nakopne či jinak potrápí. Pravověrní pejskaři sice u podobných scének trpí, na druhou stranu ale musí připustit, že i v Odiem se nalezne kus z každého domácího psa.Ale Garfield není jen potměšilá a líná bečka sádla, co se neustále dohaduje s mluvící váhou. Občas dokáže být i milý, třeba k medvídkovi Pookymu, který je jeho nejlepším přítelem. A to hlavně proto, že se s ním nemusí dělit o jídlo - Pooky je totiž plyšový. Špatně nevychází Garfield ani s myšmi, které zatvrzele odmítá honit. Když už se k předstírání lovu odhodlá, musí za to hlodavcům dát pořádný úplatek. Koho ale Garfield stíhá bez milosti, jsou pavouci. Žádný osminožec si v jeho přítomnosti nemůže být jist zdravím.

Garfield je prostě kocour jak má být - nezávislý, umíněný, vychytralý a občas i pěkně potrhlý. Každý majitel kočky může potvrdit, že Jim Davis je skvělý pozorovatel kočičího chování. Většinu věcí, co Garfield provádí, totiž zažil na vlastní kůži, byť asi v méně potrhlé podobě (vždyť která kočka například pije kafe). A co nepochází od koček, má v Davisově komiksu původ u lidí - třeba noční vyjídání ledničky, nenávist k rannímu vstávání nebo nechuť k pondělkům, kdy začíná pracovní týden.

Kocourova celosvětová popularita je dána právě tím, že v jeho příbězích se může poznat doslova každý, ať už má doma kočku nebo ne. Stripy si dnes každé ráno čtou stamiliony lidí po celém světě, v Československu se Garfield objevil v novinách od počátku 90. let a po souborných vydáních se jen zaprášilo. Komu navíc tištěný Garfield nestačí, může se dívat na animované příběhy nebo si pustit hranou verzi (byť podle kritiky nepříliš povedenou). Případně si může v hračkářství koupit Garfielda-plyšáka do postele či k přidělání na okénko svého auta.