Kulturní zpravodajství článek - Pomsta Sithů - Antická tragédie ve futuristické podobě

Pomsta Sithů je završením nové trilogie, která ovšem není pokračováním trilogie původní, nýbrž vypráví příběhy a osudy, které jí předcházely. Tvůrci filmu v čele s autorem a režisérem Georgem Lucasem se tak ocitli v neobvyklé situaci, kdy každý druhý divák, ví, jak má všechno dopadnout. Tato zvláštnost ale není slabinou filmu, naopak je jeho hlavní devizou. Všichni sice vědí, co se stane, ale jsou napjati, jak k tomu dojde. A právě toto zlověstné předznamenání je ústředním motivem filmu, kterému dominuje od konce úvodní bitevní scény až do konce. Nicméně cesta mezi závěrem epizody dvě z roku 2002 nazvané Klony útočí a epizodou čtyři z roku 1977 Nová naděje je dlouhá a komplikovaná. Proto je i děj Pomsty Sithů pořádně komplikovaný a složitý.

Spojit všechny dějové linie původní a nové ságy, vyřešit všechny otevřené motivy a doplnit všechny scházející dílky skládačky, aby byl výsledný dojem co nejcelistvější, to byl hlavní filmařský úkol Lucasova týmu. Prostor, který k tomu měli tvůrci k dispozici, není zrovna velký - jen něco málo přes dvě hodiny - a to v době, kdy si diváci tohoto žánru, vycvičení filmovou adaptací Pána prstenů, začínají zvykat na filmové obrazy dosahující délky tří hodin. Relativně krátká metráž je proto hlavním a možná jediným nedostatkem nových Hvězdných válek. Tvůrci zkrátka neměli k dispozici tolik času, kolik by děj a příběh filmu vyžadoval. Pomsta Sithů proto hned zpočátku nabere rychlé a hutné tempo, které si udrží až do finále. Není tu moc času na romantické a náladové momenty předchozích filmů; střih, kompozice i výběr scén jako by sloužily jen jedinému - dovést příběh v předepsaném čase do cíle. Je to škoda, protože každou jednotlivou sekvenci filmu by si divák chtěl užít alespoň o chvilku déle - aby jí lépe porozuměl, aby zachytil více detailů, aby pochopil více souvislostí, aby si ji prostě víc vychutnal. To všechno platí pro diváka alespoň znalého zbývajících pěti filmů a základních vztahových schémat a reálií. Tempo filmu je takové, že neznalec může být notně zmaten. Nejvíce jsou tím poznamenány akční scény, jsou ještě hutnější a rychlejší než zbytek filmu. Občas je těžké se v nich zorientovat.

Jenže o akci a dramatické bitevní scény jakoby tentokrát tolik nešlo. Pomsta Sithů s veškerou vizuální a technickou výpravností je vlastně komorním psychologickým dramatem či hororem, chcete-li, tří nebo čtyř hlavních postav. Téma zrodu zla v člověku, konkrétně v hlavním hrdinovi Anakinu Skywalkerovi, téma jeho pádu do morálních hlubin, zde mysticky symbolizovaných příklonem k "temné straně" všemocné vesmírné Síly, je tu zpracováno po všech stránkách - počínaje literárně-autorskou přes inscenačně-režijní až po interpretačně-hereckou - naprosto dokonale, věrohodně se vší hrůzou a děsem. Lidské zlo je tu líčeno ne jako něco ohavného, takové je jen ve svých prostředcích a činech, ale jako přitažlivý nástroj blahodárných cílů - všeobecného míru, ochrany milované bytosti nebo vítězství nad smrtí. Také kořeny zla, ať už subjektivní, ležící hluboko v každém člověku, a právě proto tak nebezpečné, nebo vnější, formované nedokonale fungující společností, jsou nejcennějším Lucasovým příspěvkem k poznání mnoha negativních tendencí současnosti.

Okamžiky, kdy herci spolu s Lucasem řeší právě tyhle filozoficko-etické problémy jsou vrcholem Pomsty Sithů a celkový filmový shon je naštěstí vážněji nepoznamenal. Platí to i o většině soubojových scén a především o legendárním duelu mezi Obi-Wanem Kenobim a Anakinem Skywalkerem, které jakkoliv jsou vypraveny do nevídaného vizuálního a technického zážitku, triumfují právě dechberoucím hereckým ztvárněním propastného morálního a etického konfliktu postav. Pomsta Sithů, jakkoliv od začátku do konce provázena děsivými a temnými scénami zániku kulturní a demokratické společnosti i osobními tragédiemi jednotlivců, případně zlověstnými předtuchami těchto scén, triumfuje přesto ve finále nad vším zmarem a zkázou přímo ukázkovou katarzí. Touto katarzí, jak vystřiženou z klasických antických tragédií, je naděje, vyjádřená zrozením dvojčat Luka a Leii, hrdinů původní trilogie.

Herecké výkony jsou nepochybně silnou stránkou filmu - všichni hlavní představitelé (Ewan McGregor jako Obi-Wan, Hayden Christensen jako Anakin Skywalker, Natalie Portmanová jako Padmé a Ian McDiarmid jako kancléř Palpatine) tu mají "co" hrát. Dobře napsané postavy a dramatické dialogy jsou východiskem jejich výkonů. Týká se to zejména Portmanové, představující těhotnou Skywalkerovu manželku a nadcházející matku dvojčat Luka a Leii, která oproti svému akčnímu výkonu z epizody II musela nyní spoléhat na skromnější herecké prostředky těhotné ženy odkázané na jediné prostředí svého luxusního apartmentu.

Hvězdné války jsou tradičně vizuální hostinou, a to nejen z hlediska náročnosti a dokonalosti trikových záběrů, ale i z hlediska úrovně filmového designu. Ten je tentokrát možná méně okázalý jako celá obsahová linie filmu, přesto ale neztrácí nic na své působivosti, futuristické velkorysosti a vkusu. Jak už bylo řečeno, bojové a další akční scény trochu utrpěly celkovou uspěchaností filmu, přesto ale dokážou fungovat jako velkolepá kulisa komorně podaných lidských osudů a tragédií.

Pomsta Sithů přesto splnila všechno, co se od ní očekávalo. Spojila staré s novým, osudy hrdinů původní trilogie s těmi z nové a vysvětlila mnohé otevřené motivy. Ne všechny, ale takřka všechny. Zbývá jen doufat, že případný budoucí režijní sestřih přinese i to, co bylo pro kinoverzi třeba obětovat. Svým zaměřením na osudy jednotlivců by film mohl oslovit i nefanoušky Hvězdných válek a přispět i u nás k širšímu společenskému ocenění tohoto kulturního fenoménu, které je na Západě už dávno běžné. Star Wars, Episode III - Revenge of the Sith