Kulturní zpravodajství článek - Dirigent Pešek: Hudba je pro mne součástí zážitku

Do patnácti let chtěl být Pešek pilotem, pak ale v dejvickém kině Svornost šestnáctkrát zhlédl film o Georgi Gershwinovi Rhapsody in Blue, což absolutně obrátilo jeho život. Okamžitý obdiv k jazzu zapříčinil, že šel tehdy již dobrý pianista pracovat na stavbu, aby si mohl koupit starší trombón. Založil big band a hrál s ním na zábavách. "Jazz byl pro mě centrem láskyplné záliby a vzpomínám na něho jako na ztracený ráj... A je mi líto, že swingová hudba orchestrů jde v současné době stranou. Věřím ale, že se to vrátí," říká Pešek.Ansámbl rozpustil až ve druhém ročníku na Akademii múzických umění (AMU), když se zamiloval do vážné hudby. Studoval dirigování u slavných mistrů - Karla Ančerla, Václava Smetáčka a Václava Neumanna. "Tajně jsme se plížili na zkoušky s Českou filharmonií coby dirigentští adepti a dívali se, jak to ti velcí majstři dělají. To byla naše největší škola," vypráví Pešek.Po studiích pracoval několik let jako korepetitor baletu v Plzni a Národním divadle v Praze. Koncem 50. let založil Komorní harmonii a komorní Sebastian orchestr. Dirigoval i Severočeský symfonický orchestr v Teplicích (1963-1969).Působení u nizozemských orchestrů v Leeuwardenu a Enschede v 70. letech odstartovalo Peškovu úspěšnou zahraniční dráhu, která trvá dodnes. V té době ale také jako šéfdirigent úspěšně řídil Východočeský státní komorní orchestr v Pardubicích (nynější Komorní filharmonii Pardubice). S láskou vzpomíná také na léta strávená se slovenskými a českými filharmoniky.Vrchol jeho kariéry znamenalo jedenáctileté šéfdirigentské angažmá u Královského liverpoolského filharmonického orchestru. Ukončil je v roce 1997, ale každoročně se k tomuto ansámblu vrací. Jak Pešek řekl, tak nádherný lidský vztah se mezi orchestrem a dirigentem těžko hledá. Byla to prý náhoda, že si padli do oka. A i město mu tehdy bylo blízké. "Každý muž, který prožívá krizi středního věku, má v sobě určitou dávku rozvratu. Liverpool mému duchu připadal svou rozvráceností hodně podobný," popsal své pocity.V Británii se Pešek uvedl úspěšným provedením Sukova Asraela. "Měl jsem štěstí, že mi šli v Anglii všichni na ruku, dokonce i nahrávací firmy... Chtěli Suka víc a víc. Nebyl jsem propagátorem jeho tvorby, ale realizátorem," poznamenal. Liverpoolský orchestr podržel v mnoha kritických situacích, ačkoli ho mnozí nabádali, aby utekl. On však zůstal a prosadil ansámbl v zahraničí. Za svou věrnost a úspěchy dostal v roce 1996 od královny Alžběty II. Řád rytíře britského impéria. V Praze mu poté byla udělena medaile Za zásluhy a cena Classic za mimořádné zásluhy o českou hudební kulturu.Pešek je známý svou precizností, ale také hlubokým smyslem pro toleranci. "Je potřeba si uvědomit, že jsme na tom všichni stejně blbě... Takže bychom měli být k sobě alespoň laskaví," podotkl. V současné době je šéfdirigentem soukromého ansámblu - Českého národního symfonického orchestru - a stále hostuje u mnoha českých a zahraničních těles.Dirigent má syna a tři vnuky, ani jeden z nich se však nevěnuje profesionálně hudbě. Pešek se od svých třiceti let, kdy se prý začal připravovat na smrt, zajímá o buddhismus. "Uklidňuje mě proto, že to není náboženství, ale způsob, jak se vyrovnávat s různými kopanci života," dodal dirigent, pro něhož největší duchovní setkání bylo s dalajlámou.