Kulturní zpravodajství článek - Skupina Polykalo vystavuje v Českém Krumlově

Polykalo vzniklo před několika lety, původně jako zcela neformální parta mužů, kteří vyráželi příležitostně do ciziny, nejčastěji do Řecka, bez dětí a manželek, aby si odpočinuli a načerpali nových sil. Vzhledem k tomu, že část této skupiny měla za sebou vlastní profesionální či amatérskou výtvarnou tvorbu, nebylo těžké nakazit bacilem plenérové krajinomalby i zbytek společnosti. Výsledkem je výtvarná skupina, která zaujme diváka vzácným spojením individuálního malířského rukopisu i společným a velmi homogenním výtvarným názorem.

Skupinu dnes tvoří keramik Ivo Beschorner, karikaturista Miroslav Kemel, ředitel tiskárny Michal Havel, grafik a programátor Vlastimil Konopiský a dále Radek Semrád a Pavel Liška. Všem je společný radikální a svěží kolorismus a malířské vidění světa stojící na pomezí figurativní a abstraktní krajinomalby. Právě míra figurativismu, respektive abstraktivismu je také tím hlavním, co členy skupiny Polykalo rozděluje. Zatímco Beschorner má nejblíže k abstrakci, Kemel, Konopiský či Semrád jsou mnohem figurativnější a místy koketují až s realistickým pojetím či impresionistickou stylizací.

Většina Polykala preferuje radikální pestré barvy vyjadřující prosluněnost krajinné předlohy, kterou většinou jsou řecké ostrovy, jejich pláže, olivové háje nebo architektura. Všem členům skupiny je typická názorová podobnost při výběru motivů - nejčastěji volí opuštěné krajiny prosté jakékoliv stafáže, často zachycené během podvečerního klidu po horkém letním dni. Stopy přítomnosti člověka v krajině, ať již domy či lodě se u členů Polykala vyskytují většinou ojediněle a i tehdy připomínají spíš přirozený krajinný útvar stojící zde odnepaměti než cizorodý zásah člověka.

Ze všech šesti výtvarníků Polykala je ve svých dílech nejzádumčivější Semrád, jeho krajiny staví na kontrastu tmavých odstínů šeřící se pevniny a světlých valérů oblohy či moře. Prázdnota krajiny pak ještě přispívá k celkové pochmurnosti výjevů zachycených v okamžiku mezi dnem a nocí. Kemel vyniká mezi svými kolegy bravurní profesionální technikou oddaně sloužící ryzímu jásavému kolorismu, kdežto Beschorner okouzluje prudce expresivním rukopisem a odvážnou kombinací temperamentně kladených barev.

Havel ve svých obrazech zaujme sugestivním malířským ztvárněním žáru egejského slunce a horkého vibrujícího vzduchu, stejně jako naopak chladné hluboké noci. Liška upoutává nejradikálnějším kolorismem často až hraničícím s naivistickým přístupem. Konečně Konopiský volí konzervativnější metodu, založenou na pečlivě vybraném motivu a jeho zakomponování coby dominantního prvku do komorně a střízlivě laděného díla.

30. dubna 2005 - 29. května 2005