Kulturní zpravodajství článek - Kastelánka Kokořína se na hradě nebojí, i když tam žijí skřítci

"Je pravda, že na hradě nezůstávám sama přes noc, ale kdyby k tomu mělo dojít, tak bych se nebála," řekla ČTK. Její zkušenosti s hradem nijak nepotěší milovníky záhad a legend. Průhledné postavy totiž na hradě zatím neviděla, nevysvětlitelné zvuky neslyšela. Pokud se někdy při své práci vystrašila, mělo to poměrně prozaické vysvětlení."Letos jsme nainstalovali nové zabezpečovací zařízení, které reaguje na pohyb. Ono se občas spustí, což z počátku nebyl dobrý pocit, když jsem tu byla sama," vysvětlila. Za její leknutí tedy nemohly nevysvětlitelné jevy původem z dávných století, ale současná technika.Přesto však na hradě žijí stvoření, která tam na první pohled nepatří. A některé návštěvníky opravdu straší, především dámy se při jejich zjevení kolikrát neubrání výkřiku. "Říkáme jim hradní skřítci a pravidelně je krmíme. Jde o plchy, zvířátka, která vypadají jako veverky. Žijí někde pod střechou a po zdi si lezou pro potravu. Občas si je některá z návštěvnic splete s myší nebo něčím podobným a vyděsí se. Když zakřičí hodně, lekne se i chudák zvíře a někdy spadne ze zdi," podotkla s úsměvem Gabrielová.Ona sama se k práci kastelánky, která nemá s její celoživotní profesí geometra nic společného, dostala náhodou. "Kolegové z Okrašlovacího spolku se mi ozvali, že se hledá kastelánka. Mám moc ráda zdejší přírodu, tak jsem to zkusila. Hradním pánům jsem se líbila a už jsem zde druhým rokem," vysvětlila devětapadesátiletá kastelánka Kokořína.Hrad jí za tu dobu přirostl k srdci, má tu i svá oblíbená místa. "Nejvíce to mám ráda asi v erbovní síni a samozřejmě na ochozu věže, kde je úžasná vyhlídka," uvedla. S kolegyní průvodkyní prý občas jen tak, když je čas, vyšlápnou schody na 38 metrů vysokou věž a kochají se pohledem. O okolí má Gabrielová dokonalý přehled a při obcházení věže vypráví poutavě o téměř každém objektu v dohledu.Kokořín v budoucnu dostane nový kabát, chystá se řada oprav, prioritou pro všechny je zpřístupnění hradní kaple. Místnost, která byla v roce 1915 vysvěcena, působí nyní depresivním dojmem. Nahlédnout do ní mohou zájemci jen skrz mříž u vchodu a to až po několika vteřinách poté, co jejich oči přivyknou úplné tmě."Chtěli bychom mít kapli zpřístupněnu do roku 2015 na sté výročí jejího vysvěcení. Budeme ale muset žádat o dotace, oprava bude nákladná," říká kastelánka. Ve 20. století se v kapli konaly i svatby, což však Gabrielová považuje za poněkud morbidní: "Lidé tu byli oddávání a přitom v té samé místnosti ležely urny s prachem zesnulých," kroutí hlavou.Svatby se na Kokoříně konají i v současné době a rozhodně jsou žádané. Do manželství však zájemci nevstupují v hradní kapli, ale ve svatební síni v prostorách věže. Gabrielová obřad na hradě nabízela i svým dvěma dětem, ty to však odmítly. "Hrad a jeho okolí mají moc rády, ale svatbu si zkrátka vysnily jinak," říká s úsměvem.Ačkoliv ji práce na Kokoříně nesmírně baví, není to prý žádný med. "Letos je to o něco lepší než loni, kdy jsme tu byli s panem majitelem v podstatě jen dva. Letos máme vynikající paní průvodkyni a ještě jednu mladou žábu, která také provází výpravy. To nám moc pomáhá," poznamenala.Že svou práci na Kokoříně dělají všichni dobře, dokazuje i návštěvnost. Ve všední dny vstoupí na hradní nádvoří po mostě, jenž dřív býval padacím, zhruba 500 lidí, o víkendech je to až 800 návštěvníků. "Loni jsme měli rekord asi 1000 lidí za den. Občas je to docela problém, hradní prostory jsou malé, když jdou dvě skupiny proti sobě, tak se navzájem pletou," vysvětluje Gabrielová.Dalšímu zvyšování návštěvnosti se na hradě rozhodně nebrání, neplánují však kvůli tomu pořádat například různé kulturní akce. Hrad zůstane, na rozdíl od některých jiných, v budoucnu uzavřen produkcím hudebních skupin. Jedinou doprovodnou akcí je letos výstava fotografií z historie Kokořína. "Majitel pan Špaček, kterému byl hrad v roce 2006 soudem vrácen, není fanouškem takových akcí. Hrad je malý a taková akce možná napáchá víc škody než užitku. Hrad jako Kokořín se zkrátka dostatečně propaguje sám, vždyť má za sebou historii procházející staletími," dodává Gabrielová.