Kulturní zpravodajství článek - Sály Hradu slouží pro reprezentační akce, shromáždění i recepce

Nová galerie

Její vzhled byl určen přestavbou v takzvaném bruselském stylu v 60. letech 20. století. Sál Nové galerie je používán nejčastěji pro konference a sympozia.

Rudolfova galerie

Původně byla nazývaná Španělským sálem, též Německým sálem. Navazuje na Španělský sál. Její šířka je deset metrů, délka 47 metrů. Byla zbudována Rudolfem II. na konci 16. století nad stájemi podle plánů Giovanni Gargioliho Oldřichem Aostalisem. Prostor byl rovněž určen pro rudolfinské sbírky. Zatímco tehdy měl sál hladké stěny, aby na ně bylo možné umístit co nejvíce obrazů, dnes je bohatě zdoben reliéfy z druhé poloviny 19. století

Rothmayerův sál

Sál je typický svými třemi řadami oken nad sebou, které korespondují s celou výškou Nového paláce. Od sochaře Jana Štursy je zde umístěna socha T. G. Masaryka z roku 1921. Název získal po architektovi, Otto Rothmayerovi, který zde provedl poslední významné úpravy. Sál má šířku 12,5 metru a délku 40 metrů.

Španělský sál

Své jméno získal proto, že byl postaven nad stájemi ušlechtilých španělských koní, jejichž kult Rudolf II. nadšeně pěstoval. Na počátku 17. století byl vybudován na přání Rudolfa II. k uložení jeho sbírky soch a během vlády jeho následovníků byl využíván jako hlavní prostor pro společenská setkání královského dvoru. Je velkolepý svými rozměry - délka 43 metrů, šířka 21 metrů a výška 12 metrů. Původně byly v sále uprostřed sloupy a malovaný strop. Teprve v době baroka byl sál zaklenut, Kilián Ignác Dienzenhofer mu dal rovný vyšší strop. V druhé polovině 18. století byla podél sálu vytvořena takzvaná klínová chodba, což vedlo k zazdění oken na této straně. Sál byl přestavován i u příležitosti korunovace Ferdinanda V. (1836) a znovu pak pro neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. v pseudobarokním slohu Ferdinandem Kirschnerem. Část štukové výzdoby na stěnách je z doby Rudolfa II.Užívá se pro reprezentační shromáždění, velké recepce prezidenta republiky, slavnostní koncerty a podobně.

Trůnní sál

Sál, který se nachází v jižním křídle Nového královského paláce, je určený pro nejvýznamnější státní přijetí, jmenování vlády, vysokoškolských profesorů, jsou zde tři křišťálové lustry, obraz korunovace Ferdinanda V. z roku 1836, zlacená bílá rokoková kachlová kamna a největší ze tří perských koberců.

Vladislavský sál

Sál byl vybudovaný v letech 1492 až 1502 Vladislavem Jagellonským dle plánu Benedikta Rieda. Byl to největší světský prostor středověké Prahy o délce 62 metrů, šířce 16 metrů a výšce 13 metrů. Nejpozoruhodnější je síťová klenba hvězdového typu a přes pět metrů vysoká okna v jižní i severní stěně, která patří k prvním dokladům renesance u nás. Dřevěná podlaha pochází zřejmě z roku 1791 a z pěti lustrů jsou původní tři cínové ze 16. století. V sále se odehrávaly rytířské turnaje, plesy, sněmy, soudy, bazary či hostiny. K rytířským turnajům jezdci přijížděli koňmo Jezdeckým schodištěm. Dnes je sál místem konání slavnostních státních akcí, prezidenti zde například skládají slib.