Kulturní zpravodajství článek - Velryba v Národním muzeu slaví 120. výročí

V listopadu 1885 vyvrhlo rozbouřené moře na skalnaté pobřeží ostrova Lyngoy nedaleko Bergenu při jihozápadním pobřeží Norska samici plejtváka myšoka. Jedna z velrybářských firem nabídla kompletní rozloženou kostru různým evropským muzeím. Roku 1886 se o nabídce dozvěděl tehdejší přednosta zoologických a paleontologických sbírek Národního muzea Antonín Frič a pojal myšlenku opatřit ji jako okázalý exponát do nové muzejní budovy, k jejíž stavbě na Václavském náměstí se tehdy upínala pozornost celého národa. Problémem se však stala poměrně vysoká cena 2500 zlatých. Pomocnou ruku nabídl Fričův bratr Václav, majitel obchodu přírodninami, který v rámci vlastenecké stolní společnosti uspořádal sbírku mezi významnými pražskými měšťany. Potřebný obnos se podařilo sehnat, a tak už v polovině roku 1887 byla rozložená kostra převezena do Prahy.Montáž trvala přes rok, poprvé byla vystavena v tehdejším Náprstkově průmyslovém muzeu na Betlémském náměstí, kde sklízela značný obdiv a až do roku 1889 se stala jednou z předních atrakcí Prahy. Do současné budovy NM byla instalována v letech 1892 - 1893. Nejprve spočinula na masivní podpůrné železné konstrukci, později, při rekonstrukci zoologické expozice v letech 1965 - 1968, byla zavěšena pomocí deseti ocelových nosníků na traverzu ke stropu sálu. Jelikož přesahovala délku sálu, muselo být vyjmuto sedm ocasních obratlů.Při poslední rekonstrukci v 60. letech byla kostra znovu odmaštěna a ošetřena, takže nevyžadovala na rozdíl od jiných vystavených zoologických preparátů významnější údržby. Při rekonstrukci hlavní budovy Národního muzea, která započne roku 2011, bude po pečlivé dokumentaci sejmuta ze současného závěsu, rozebrána a dočasně uložena v depozitáři. Po několikaleté přestávce bude v opravené budově opět smontována a vystavena.Perličkou je, že jedním z největších problémů při první instalaci kostry bylo její řádné odmaštění, protože k němu chyběly dostatečně velké nádoby. Pokus o odmaštění parou v Ringhofferově továrně na Smíchově nedopadl nejlépe. Nesnesitelný zápach vedl až k protestům obyvatel této části města a ohrozil normální chod továrny. Boj Smíchovských s velrybou skončil tedy jejich vítězstvím. Ale velryba se za to pomstila. Ještě několik desítek let od instalace se vždy s nástupem letních veder kosti kytovce začaly potit a na podlaze sálu ve druhém patře budovy se tvořily černé mastné skvrny, způsobené tukem odkapávajícím z konců spodní čelisti.