Kulturní zpravodajství článek - Hugo Haas - z hvězdy doživotním uprchlíkem

"Když herec musí do vyhnanství, ztratí nejen domov, ale také svou řeč. A herec bez řeči je jako klavírní virtuos bez rukou," posteskl si kdysi Haas, který emigroval v dubnu 1939 - dva měsíce poté, co dostal výpověď z Národního divadla kvůli židovskému původu. Definitivním zlomem pak pro něj byla zpráva, již mu před koncem války přivezl do Ameriky rodinný přítel Jan Masaryk, že totiž Haasův otec a bratr, nadaný hudební skladatel, zemřeli v koncentračním táboře (matka umřela už před válkou). Právě tehdy u Haase propuklo astma, jež ho trápilo až do smrti.Ztráta nejbližších a rodné země se pak odrazila i v jeho tvorbě, v USA už nenatočil jako režisér ani jednu komedii. Jeho filmy z 50. let jsou nostalgickými příběhy stárnoucích mužů zrazených mladou manželkou, kteří dožijí opuštěni jen se svým psem. Podobně strávil podzim života i Haas, který zemřel ve Vídni, kam se v 60. letech přestěhoval, aby byl blíž své vlasti. Do Prahy zavítal už jen jednou - v roce 1963 na oslavy 80. výročí založení Národního divadla.

Hugo Haas se narodil 18. února 1901 v Brně. Po mamince Olze, původem z Ruska, podědili se starším bratrem Pavlem hudební talent, takže se přihlásili na brněnskou konzervatoř. Hugovy výsledky u přijímací zkoušky zhodnotil prý Leoš Janáček: "Třeba by to s ním šlo u činohry." A tak v roce 1920 začal Hugo hrát v brněnském Národním divadle, které mu ale brzy bylo malé, takže v roce 1924 odjel do Prahy. Po pětiletém angažmá ve vinohradském divadle nastoupil v roce 1930 do Národního divadla.Řadu rolí hrál po boku Olgy Scheinpflugové, která některé hry i přímo pro ně dva napsala (například Okénko, též zfilmováno) a která mu byla celoživotní přítelkyní. Její manžel Karel Čapek mu prý na tělo vytvořil postavu doktora Galéna, již Haas hrál na jevišti a scénáristicky, herecky i režijně ji převedl na plátno.Ve filmu, ještě němém, debutoval Haas v roce 1925 a exceloval už v jednom ze svých prvních zvukových filmů Muži v offsidu v roce 1931. Další úspěch přinesla spolupráce (i scénáristická) s režisérem Martinem Fričem - mimo jiné Život je pes, Mazlíček, Ať žije nebožtík! či Mravnost nade vše."Hugo byl nesmírně nadaný, výtečný herec, velká osobnost, jenže se flákal po barech, přicházel domů opilý a někdy jsem ho tři dny neviděla... Kromě toho tajně šňupal kokain," vzpomněla na Haasova radostnější léta herečka Adina Mandlová, která s ním nějaký čas v Praze žila a jejíž hereckou kariéru právě on nastartoval.

V roce 1937 Haas poprvé sám režíroval - ve filmu Kvočna výjimečně nehrál, ale objevila se v něm jistá Marie Bibikoffová, dcera posledního velvyslance carského Ruska ve Švýcarsku. Rok nato se s ní Haas oženil (za svědka jim šel i Václav Havel, otec pozdějšího prezidenta) a v únoru 1939 se jim narodil syn Ivan.V emigraci, kam Haasovi odešli bez syna (tehdy byl nemocný a do USA za nimi přijel po válce), se po počátečních existenčních starostech Haas uchytil na Broadwayi. Hrál například v Brechtově Galileovi (papeže) či v Čapkově R.U.R. (Alquista). Obě hry, jež režíroval Elia Kazan, slavily úspěch, takže Haase dokonce pozvali, aby vyučoval na hollywoodské škole Actor´s Laboratory.V roce 1943 debutoval v americkém filmu, ve Dnech slávy si zahrál po boku Gregory Pecka. Po dvacítce dalších epizodních rolí začal v roce 1951 v ateliéru po Charlie Chaplinovi sám točit filmy. Prvním z nich bylo nízkorozpočtové drama Pick Up podle románu Josefa Kopty Hlídač č. 47, které časopis Variety označil za "nečekaný šlágr". I s několika dalšími snímky uspěl, ale koncem 50. let už byl na svou dobu "příliš idealistický".