Kulturní zpravodajství článek - Šedesáté Pražské jaro zakončila pocta Kubelíkovi a Dvořákovi

Poté, co v minulém roce opustili pořadatelé dlouholetou tradici zakončovat přehlídku interpretačního umění Beethovenovou 9. symfonií s Ódou na radost, byla letos na programu Beethovenova symfonie Eroica a Dvořákova 8. symfonie zvaná Anglická. Hostující německý orchestr pak ještě postupně přidal dva ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jimiž vyvolal velký ohlas.

Mariss Jansons, původem Lotyš a spolupracovník někdejší Leningradské filharmonie, se dnes odpoledne na Vyšehradském hřbitově poklonil památce Dvořáka, Kubelíka a dalších českých hudebníků.

Kubelík, již nežijící český exilový dirigent, zakladatel Pražského jara, byl v letech 1961 až 1979 šéfdirigentem právě tohoto mnichovského rozhlasového tělesa a jeho éra je považována za zlatou.

Pražské jaro mělo letos původně končit již 3. června sukovským programem, ale když se zhruba před rokem naskytla možnost mít v programu i "Kubelíkovo" těleso s jeho současným šéfdirigentem, pořadatelé neváhali a festival prodloužili.

Hostování dvou světoznámých těles - Londýnských symfoniků a rozhlasových symfoniků z Bavorska - a jejich neméně známých dirigentů Colina Davise a Marisse Jansonse v jubilejním ročníku ovšem radikálně zvedlo náklady: obrat přesahuje již 70 milionů korun a letos je dokonce plánován schodek.

V příštích letech však festival možná trochu zeštíhlí - mohl by se dostat na počet koncertů kolem padesáti. Více by to podle vedení obecně prospěšné společnosti zřejmě odpovídalo reálným možnostem a poptávce.

Jansons, v současnosti počítaný mezi nejuznávanější dirigentské osobnosti světa, je v půlstoleté historii orchestru po Eugenu Jochumovi, po Kubelíkovi, Colinu Davisovi a Lorinu Maazelovi pátým šéfdirigentem. Do funkce nastoupil v roce 2003. Předtím se proslavil dvacetiletým působením u filharmonie v norské metropoli Oslu. Na Pražském jaru účinkoval poprvé před osmnácti lety jako třiačtyřicetiletý s Leningradskou filharmonií.

Tuzemské publikum ovšem už znalo jeho slavného otce, dirigenta Arvida Jansonse. Ten debutoval na pražském festivalu s Českou filharmonií v roce 1954 a účinkoval celkem na sedmi koncertech Pražského jara - naposledy čtyři roky před svou smrtí v roce 1980 také s Leningradskou filharmonii.