Kulturní zpravodajství článek - Picassova pozdní milenka dává do dražby jeho kresby

Odhadní cena jednotlivých kusů se pohybuje od 40.000 do 200.000 eur (1,2 až šest milionů korun) a společnost Artcurial Briest Poulain Le Fur, která dražbu pořádá, očekává celkový výtěžek půldruhého milionu až dva miliony eur.

Básnířka a spisovatelka Laporteová byla Picassovou milenkou v letech 1951 až 1953. Setkali se však už v roce 1944, kdy jemu bylo 63 a jí 17 let - jako studentku ji tehdy její spolužáci vylosovali, aby s ním šla udělat rozhovor pro časopis jejich Fénélonova lycea.

U jedné návštěvy nezůstalo, ale oba se důvěrně sblížili až po několika letech, kdy se Laporteová vrátila ze Spojených států. Podle vzpomínkové knihy Picassova tajná láska: Tak pozdě večer září slunce, kterou vydala v roce 1973, se jí prý přiznal, že po ní toužil už od prvního setkání, ale neodvážil se k ní přiblížit, aby ji nešokoval.

V jeho společnosti poznala některé z nejznámějších umělců té doby, například básníka Paula Eluarda, spisovatele Louise Aragona nebo malíře Joana Miróa.

Kresby, které jdou nyní do dražby v aukční síni Dassault na Champs-Elysées, vznikly za jejich šestitýdenního pobytu v Saint-Tropez v létě 1951, kdy tam byli společně s Eluardem a jeho manželkou. Picasso jí je věnoval jako "dopisy lásky". Laporteová jejich existenci tajila až do malířovy smrti v roce 1973. Pak je ale dala z obavy před odcizením do trezoru.

Laporteová a Picasso se rozešli v roce 1953. Odmítla tehdy jeho návrh, aby se s ním - poté, co od něho odešla jeho partnerka Françoise Gilotová - usadila v jihofrancouzském Vallauris. V následujícím roce ale Picasso ještě ilustroval její první básnickou sbírku, jak jí předtím slíbil. Následující ilustroval Jean Cocteau.

Společným rysem nyní dražených kreseb je něha, kterou odborníci označují za něco, co je pro Picassa neobvyklé. Při pohledu na Sfingu, Odalisku nebo Nevěstu, jak se některé z kreseb jmenují, nelze podle nich pochybovat o moci, jakou nad ním mladá žena měla.

Slova "tak pozdě večer září slunce" z názvu její knihy jsou doslovnou citací věnování, které stárnoucí umělec napsal na jednu z kreseb. Eluardovi prý řekl, že Genevieve mu "zachránila život". Po jejich rozchodu si ale našel náhradu v podobě Jacqueline Rocqueové, kterou si později vzal za manželku.

Laporteová prý nějakou dobu pomýšlela na to, že by kresby věnovala nějakému muzeu, ale nebyla si jistá, zda neskončí někde v depozitáři, kde je nikdo neuvidí. Doufá, že ten, kdo si je koupí, to neudělá kvůli tomu, aby s nimi spekuloval, ale aby se z nich těšil.