Kulturní zpravodajství článek - Françoise Saganová byla "galskou obdobou Jamese Deana"

"Melancholická, záhadná, distancovaná a zároveň veselá osobnost," prohlásil o ní bývalý premiér Jean-Pierre Raffarin. I v nekrolozích zmiňovali sklon Saganové k pití, k hazardu, k rozhazovačnosti: "Svíčku života pálila z obou konců a byla nepolapitelná jako kometa." Dvakrát o vlásek unikla smrti, dvakrát se rozvedla, několikrát stála před soudem.Psaní vnášelo do jejího života určitý rytmus: "Budu žít špatně, když nebudu psát, a budu psát špatně, když nebudu žít." Její styl je zdrženlivý a strohý. Postavy trpí neurčitým pocitem znuděnosti a osamocení. Zklamány v osobních vztazích, snaží se plynoucí čas vyplnit různými rozkošemi. Jejich životy působí bezcílně a prozrazují vliv existencialismu Jeana-Paula Sartra, se kterým se Saganová přátelila.Celkem napsala kolem padesáti titulů, románů, novel, divadelních her, více či méně zdařilých. Také skládala šansony, psala filmové scénáře a působila jako filmová režisérka. Řadu jejích románů úspěšně zfilmovali. Francie ji pokládala za stejně skvělý vývozní artikl jako třeba parfém Chanel číslo pět.Jméno Sagan našla Françoise, vlastním jménem Quoirezová, v jedné postavě z Proustova Hledání ztraceného času. Podle jiné, pro Čechy zajímavé legendy, se však inspirovala kněžnou Zaháňskou (slezské město Sagan), z Babičky Boženy Němcové. Narodila se 21. června 1935 v oblasti Dauphiné v rodině průmyslníka.Její senzační debut Dobrý den, smutku (1954), jeden z nejranějších v moderní literatuře, vznikl během jednoho léta za studií na Sorbonně. Z mladičké Françoise udělal přes noc hvězdu. Křehký příběh mladé Cécile, nepokrytě líčící svůj vztah k sexu, lásce a morálce, měl obrovský ohlas i v zahraničí. V USA se kniha stala nejprodávanějším titulem a byla nazvána "urážkou amerických hodnot". Existuje i její filmová podoba a ozvěna její melancholické atmosféry zní ve slavné písni Simona a Garfunkela Zvuky ticha z roku 1965.Láska, úzkost a melancholie prostupovaly i další její úspěšná díla: Jeden úsměv (1956), Za měsíc, za rok (1957) či Máte ráda Brahmse... (1959). Z pozdější doby pocházejí Hlídač srdce (1968) či Modřiny na duši (1972) - kombinace eseje, autobiografie a románu. V 60. letech začala psát divadelní hry se vtipnými dialogy. Nejznámější je Zámek ve Švédsku (1959). V ČR vyšly i memoáry Mé nejhezčí vzpomínky (1984).V roce 1958 si Saganová vzala o dvacet let staršího nakladatele Guye Schoelera, po dvou letech se rozvedli. V roce 1962 se provdala za amerického designéra Boba Westhofa, s nímž měla jednoho syna. Manželství ale také ztroskotalo.Saganové život měl i odvrácenou stranu. V roce 1957 se ve svém Aston-Martinu při autonehodě málem zabila. Na počátku 80. let stála před soudem za plagiátorství, nakonec ji osvobodili: "Byl to ubohý, nízký proces, který neměl konce. Bylo to odporné, příšerná nespravedlnost, která mě dokázala připravit o nervy."

V 90. letech ji dvakrát odsoudili k podmínce a vysokým pokutám za užívání a přechovávání kokainu. V roce 2002 následoval podmíněný trest na jeden rok za daňový únik. Jeho velkou část tvořilo 610.000 eur, které údajně dostala v roce 1993 za lobbování ve prospěch ropné společnosti Elf: "Saganová dluží státu peníze, ovšem Francie je jí zavázána mnohem víc. Žádáme úřady, aby Saganové pomohly vyřešit daňové problémy, potřebuje klid na tvůrčí práci," stálo v petici významných spisovatelů."Měla jsem tak dlouhé dětství, že ani nevím, zda jsem z něho někdy vyšla," řekla rok před smrtí. Zemřela 29. září 2004 v lázeňském městečku Honfleur. Francie v ní slovy svého prezidenta Jacquesa Chiraka ztratila "významnou osobnost literárního života", která "pomohla definovat emocionalitu moderní doby".