Kulturní zpravodajství článek - Arménská klavíristka Abrahamianová se představila českému publiku

Abrahamianová, studentka někdejšího legendárního profesora Moskevské státní konzervatoře Jakova Fliera, si získala pražské posluchače jednak výběrem svého koncertního programu, jednak interpretační bravurou, s níž jej přednesla. Interpretka, která je známa svou vybroušenou technikou, je několikanásobnou laureátkou mezinárodních klavírních soutěží, mimo jiné také smetanovské soutěže v roce 1974. Spolupracuje s předními orchestry a vystupuje se sólovými programy, s koncerty tvořícími cykly i monotematicky zaměřenými recitály.

Veškerá klavírní technická vyspělost Abrahamianové působila jako nenápadný a nikterak okázalý instrument sloužící k výraznému podání individuálního hudebního obsahu. Ať už šlo o lyrické tóny Beethovenovy sonáty číslo 14 cis moll, o temné melodie smutečních vět Chopinovy sonáty číslo 2 b moll nebo o impresivní črty Debussyho Rytin a Ravelových Zrcadel, bylo z přednesu Abrahamianové vždy cítit, že technika její hry není tím nejdůležitějším. Skutečné mistrovství její hry spočívá spíše v naprostém porozumění předloze a v jejím výkladu než v technickém provedení. Klavírní přednes Abrahamianové tak působí jako srozumitelné a citlivé zprostředkování nejniternějších pocitů tvůrců prostřednictvím hudby současným posluchačům. To obzvláště vyniká díky virtuóznímu přednesu repertoárových i přidaných skladeb, neboť tak hudba působí, jakoby se skutečně rodila v interpretově duši, jakoby skutečně vyvěrala z pocitů a myšlenek, které kdysi vedly autora k jejímu vzniku.Abrahamianová se u pražského publika dočkala nevídaného úspěchu, když musela svůj program rozšířit o tři přídavky. Ty jakoby vyjadřovaly hlavní oblasti repertoáru Mariny Abrahamianové: díla národní kultury, zastoupené tentokrát skladbou arménského skladatele první poloviny dvacátého století Gomidase Vartabeda, známého pod jménem Komitase, a západoevropská hudba, v přídavcích reprezentovaná Frederykem Chopinem a španělským skladatelem Isaakem Albenizem.Pražské publikum odměnilo mistrovský přednes Marine Abrahamianové dlouhým potleskem vestoje. Návštěvníci Sukovy síně Rudolfina se tak nejen zúčastnili výjimečné umělecké události, ale dostalo se jim i poznání úrovně interpreta ze vzdálené Arménie, o jejíž kulturní vyspělosti má mnoho Čechů vinou šířící se globální pseudokultury jen zcela chatrné tušení.