Kulturní zpravodajství článek - Pohřeb Jiřího Kodeta v krematoriu byl tichý

Mezi záplavou květů byly také věnce prezidenta Václava Klause s chotí, předsedy vlády Jiřího Paroubka, předsedy Senátu Přemysla Sobotky, ministra kultury Pavla Dostála, primátora Pavla Béma, Národního divadla, Činoherního klubu, České televize, Herecké asociace a nadace Život umělce. Květinové dary poslali Dagmar a Václav Havlovi a Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.

"Slova nejsou tak důležitá jako hudba. V té je mnohem větší síla," říkával prý Jiří Kodet.

"Nikdy nemohl přijít na můj koncert, byl už nemocný a zastupovala ho v poslední době Baruška. Vyhověl jsem proto přání rodiny, abych mu zahrál alespoň při této příležitosti," řekl Šporcl před obřadem. Vybral dvě skladbičky Johanna Sebastiana Bacha a také Paganiniho, kterého měl zesnulý rovněž rád. Na závěr zazněla věta ze sonáty francouzského skladatele Eugena Ysaye.

Mezi přítomnými v obřadní síni byli vedle členů rodiny například herci Jan Potměšil, Jiřina Jirásková, Eliška Balzerová, Petr Nárožný, Jiřina Bohdalová a Jan Hrušínský, režiséři Juraj Herz a Juraj Jakubisko a zpěvačka Eva Pilarová.

Tóny varhan pak uzavřely poctu umělci, kavalírovi i furiantovi do posledního dechu. Přátelé ho označovali za herce aristokrata s noblesním a velkorysým stylem, elegána sršícího bonmoty, individualistu i cholerika.

"Bude napodobován, parodován, pomlouván, obviňován z lenosti, zběžnosti, možná i ze lži či jiných lidských nectností, ale on nezraněn a oprávněně sebevědomý ví, že odevzdal dobré a živé dílo," napsal v jednom z nekrologů režisér a herec Jan Kačer, který se s Jiřím Kodetem setkal poprvé v roce 1960 v Ostravě.